(často také domácky Vítek)
je mužské křestní jméno latinského původu. Pochází z výrazu vitus – , stejně jako toto slovo se i jméno Vít překládá jako „živý”, „živoucí”, „veselý”, „radostný”. Další výkladová teorie jménu přisuzuje původ německý. Jméno by pak bylo odvozeno z německého slova „weit” („široký”, „rozlehlý”, „rozsáhlý”) nebo staroněmeckého „vitu” („les”, „lesní”). Možná má stejný původ s germánským jménem Wido.
italský světec
je uctíván zpravidla o svém svátku 15. června, a to jako mučedník. Byl umučen ve svých 14 letech, protože se odmítl vzdát své křesťanské víry. Jeho ostatky jsou uchovávány v hlavním pražském chrámě již od časů sv. Václava.
Vít se pravděpodobně narodil koncem III. století na Sicílii. Jako rodné město bývá uváděna Masara a jako otec bohatý Hylas (či Ilasius), který měl římské občanství.
Vít se vroucně modlil k Bohu a otci se vrátil zrak. Přesto prý syna jako tajného křesťana udal. Vít uprchl do Lucany v Dolní Itálii. Když byli odhaleni jako křesťané, byli zatčeni.
Patron: herců, komediantů (zvláště krotitelů lvů), tanečníků a epileptiků (srov. tzv. tanec svatého Víta), patron lékárníků, ochránce před očními chorobami (choreou).
Atributy: kohout, lev, palmová ratolest
Pranostiky: „Déšť na svatého Víta – špatná budou žita“. „Pohoda na svatého Víta – mírné léto, dobrá žita“. „Svatý Vít mění čas a často deštěm poctí nás“.
Legendy: sv, Vít se narodil koncem 3. století na Sicílii a od své chůvy už jako malý přijal tajně křesťanství. V té době však byli křesťané důsledně pronásledováni, a když jeho otec zjistil, že se nechce chlapec své víry vzdát, vydal jej úřadům. Ani ty jej však nepřesvědčily svými drastickými metodami, aby křesťanství odmítl. S pomocí anděla se prý chlapci podařilo s chůvou a jejím manželem uprchnout. Ale ne na dlouho. Všichni byli pochytáni a poměrně brutálně mučeni. Z kotle vařící vody, kam mučedníka hodili, se však vynořil osvěžený a lev, který ho měl rozsápat, mu jen pokorně olízal nohy. Přesto nakonec ve svých 14 letech mučení podlehl. Jako umučený světec je zobrazován s palmovou ratolestí a na počest svatovítské legendy i se lvem. Kolem 15. století se k jeho atributům přidal kohout, jako symbol bdělosti, se kterou chránil svoji víru.
Po kostelech Panny Marie a sv. Jiří třetí pražský kostel byl umístěn na vyvýšené místo akropole pražského hradiště a byl zasvěcen sv. Vítu, italskému světci
V katedrále svatého Víta na Pražském hradě vás ohromí stovky uměleckých děl, za nimiž stojí například Alfons Mucha, František Kysela, Max Švabinský a řada dalších.
—————
