je polského původu a jeho význam je dosti nejasný. Nejčastější výklad hovoří o tom, že je snad vytvořeno podle názvu řeky Vandalus. Němečtí jazykovědci však tvrdí, že je zkráceninou jmen začínajících na Wendel. Může jít například o jméno Wendelburg a jiné. Pak by byla Vanda pojmenováním pro Polabskou Slovanku.
Podle "starých pověstí polských" byla dcerou knížete Kraka a po jeho smrti usedla na trůn. Stejně jako naše Libuše, jejíž otec se jmenoval pro změnu Krok. Vanda prý vládla svému lidu moudře a země žila v míru. Jednou však vtrhl do Polska germánský kníže a chtěl zemi vyplenit. Když však jeho vojáci spatřili Vandinu krásnou postavu a líbeznou tvář, opustily je veškeré síly a obrátili se na útěk. Také kníže byl uchvácen její krásou, a tak místo země chtěl nyní dobýt vladařku. Jeho situace však byla bezvýchodná. Bez vojska, odmítnutý a šílený láskou nalehl raději na svůj meč a zemřel. Později se tato pověst ještě více rozkošatila a poskytla látku mnoha polským i jiným umělcům.
Vanda je raná opera českého skladatele Antonína Dvořáka o legendární polské (krakovské) kněžně Vandě, které v ruchu národního obrození literárně zpracoval Julian Surzycki (1820-1882), polský národní buditel a příležitostný básník. Jeho knihu z polštiny přeložil Václav Beneš Šumavský a na libreto ji upravil spolu s Františkem Zákrejsem roku 1875. Premiéra se uskutečnila 17. dubna 1876 v Prozatímním divadle v Praze. Kostra příběhu pochází z populární polské pověsti o kněžně Wandě, která odmítla manželství s německým knížetem Rüdigerem, a když pak kníže Poláky napadl, Wanda jej porazila v boji, načež jako oběť za vítězství spáchala sebevraždu skokem do Visly. Nutný milostný prvek v libretu opery představuje autory dodaná postava polského rytíře Slavoje, který se uchází o Vandinu ruku a podíl na vládě, přestože není urozeného původu.
—————
