První čtení o Pánu Bohu (Ladislav Pokorný)
Cesta do kostela
Když jsi přišel na svět, měla maminka i tatínek z toho velkou radost. Děkovali za tebe Pánu Bohu. Brzy po tvém narození tě nesli do kostela a tam tě kněz pokřtil a dal ti jméno. Tvá duše byla křtem svatým očištěna, posvěcena a ozdobena.
Kostel – dům Boží
Nyní už chodíš do kostela sám. Jdeš tam s tatínkem nebo s maminkou a modlíš se tam. Když vejdeš dovnitř, uvidíš u dveří kropenku, potom oltáře, obrazy a lavice. Kostel je dům Pána Boha. Říkáme mu proto také chrám Páně. Tam Pána Boha oslavujeme, děkujeme mu a prosíme ho.
Bůh je náš Otec
Pán Bůh je náš dobrý Otec. Ty máš tatínka, který se stará o tebe i o tvého bratříčka nebo sestřičku. Tatínek by ti nic nemohl dát, kdyby mu to Pán Bůh nedal. Pán Bůh se stará o každého člověka. Ale Pána Boha nevidíme. On však nás vidí. Vidí nás, i když nás nevidí tatínek ani maminka, ani žádný jiný člověk.
Při modlitbě mluvíme s Pánem Bohem
Pán Bůh je všude. Nikdo se před ním neschová. Nejlépe s ním můžeme mluvit v kostele. Mluvíme s Pánem Bohem, když se modlíme. Modlitby potřebujeme, abychom se Pánu Bohu líbili. Ten, kdo chce přijít do nebe, musí se modlit.
Nebe
Nebe je místo, kde se radují ti, kteří měli rádi Pána Boha. Nic je tam nebolí, nic se jim nemůže stát, mají stálou radost. Také my chceme přijít do nebe. Také my chceme vidět Pána Boha. Musíme ho tedy mít rádi a konat to, co si On přeje.
Pán Bůh je jeden ve třech osobách
Až přijdeme do nebe, uvidíme Pána Boha. Nyní o něm víme to, co On sám o sobě řekl. Nejdůležitější z toho je, že Pán Bůh je jen jeden, ale ve třech osobách. Ty osoby se jmenují: Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch svatý. To o sobě Pán Bůh řekl a jsme jisti, že tomu tak je.
Znamení svatého kříže
Abychom uctili tři božské osoby, děláme znamení svatého kříže. Děláme křížek na čele, na ústech a na prsou. Říkáme při tom: Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého – Amen. Dávej pozor, abys dělal pěkné křížky a ne jenom nějakou klikatou čáru! Pán Bůh se na tebe dívá!
Modlíme se ráno
Modlíme se nejen v kostele, nýbrž také doma. Když ráno vstaneš, nezapomínej se pomodlit a poděkovat Pánu Bohu za to, že tě chránil po celou noc, a poprosit o jeho ochranu pro nový den. Můžeš to udělat tak, jak tě tomu učila maminka už od té doby, kdy jsi začal mluvit.
Třeba takhle:
Matko Boží, při mně stůj, s Ježíškem mne opatruj,
chraň mne hříchu, zbav mne zlého, zjednej milost Syna svého.
Modlíme se také večer
Právě tak, jako začínáme den modlitbou, končíme jej také modlitbou. Večer, než půjdeš spát, obrátíš se zase k Pánu Bohu. A uděláš to i tehdy, kdy se ti oči budou zavírat a když se ti bude zdát, že už nemůžeš ani mluvit.
Když se noc již blíží, spánek oči klíží, ještě říkám modlitbičku
ke strážnému andělíčku, modlívám se, čemu milá matička mne naučila.
Pán Bůh se o nás stará
Milé děti, naučte se dobře mluvit s Pánem Bohem v modlitbě. Bůh je náš Otec v nebi a má z tebe radost, když s ním často mluvíš. Stará se o tebe, jako se staral o tvého tatínka a maminku a jako se staral a stará o celý svět. Až poznáš, jak Pán Bůh je moudrý a dobrý, budeš ho mít stále víc a víc rád.
Pán Bůh je dříve než celý svět – je věčný
Když jsi byl venku na procházce, viděl jsi domy, viděl jsi stromy a keře, hory a řeku. Ale byla kdysi – je to už hodně dávno – doba, kdy nebyly ani domy, ani stromy, ani hory a ani řeka. Nebylo nic z toho, co vidíme, byl jen Pán Bůh.
Pán Bůh učinil zemi
Bůh chtěl, aby byla země. A poněvadž Pán Bůh může udělat všechno, co chce, jen si to pomyslel a země tu byla. Ale nebylo na ní ani stromů, ani travičky, ani ptáků, ani zvířat. Všechno bylo smutné a vše bylo pokryto vodou, která byla prázdná, neboť v ní nebyly ryby.
Pán Bůh stvořil světlo
Byla tma. Pán Bůh poručil, aby bylo světlo a hned se rozsvítilo světlo nad vodami. Ale slunce tehdy ještě nebylo vidět. Světlo bylo takové, jako nyní vidíme, kdy je slunce zakryto mraky. Po světle učinil Pán Bůh oblohu, které taky někdy říkáme nebe. Je to ten krásný modrý strop, který je nad námi, když nejsou mraky.
Pán Bůh oddělil vodu od země
Pán Bůh rozdělil vodu, která ještě pořád oblévala zemi. Poručil, aby všechna voda odtekla na jedno místo. Říkáme jí moře. Když voda odtekla do moře, ukázala se suchá země. Byla holá a nepěkná. Ale Pán Bůh rozkázal, aby na suché zemi vyrostly stromy, keře a tráva. Hned bylo na zemi veseleji. Stráně a hory se zazelenaly a mezi keři a v trávě vykvetly květiny.
Pán Bůh učinil slunce, měsíc a hvězdy
Pán Bůh rozsvítil na obloze veliké světlo, které od té doby svítí ve dne. Je to slunce. Také pro noc učinil světlo, ale menší – je to měsíc – a také hvězdy. Bez slunce by nic nerostlo, nemohli bychom žít. Všimni si, jak slunce i měsíc poslouchají Pána a chodí každý den těmi cestami, které jim Pán Bůh přikázal.
Pán Bůh stvořil ptáky ve vzduchu a ryby ve vodě
Ale ještě mnoho věcí chybělo. Na zemi bylo sice krásně, ale všude bylo ticho. Nebylo ještě na zemi zvířátek. Rozkázal tedy Bůh, aby byli ptáci ve vzduchu a ryby ve vodě. Jen to Pán Bůh řekl, již ptáci velcí i malí poletovali ve vzduchu. Také ve vodě se to začalo hemžit rybami.
Pán Bůh všechno stvořil z ničeho
A teprve potom učinil Pán Bůh velká čtvernohá zvířata a naposledy člověka. Pán Bůh učinil svět z ničeho. To nedovede nikdo – jen Pán Bůh. On může učinit všechno – je všemohoucí. Říkáme, že Pán Bůh stvořil svět. Je stvořitel nebe i země. Podle Písma svatého stvořil svět v šesti dnech. Sedmý den Bůh odpočíval. Také my máme sedmý den odpočívat. Je to neděle, den Páně.
Den Páně
Když jsme celý týden pracovali, v neděli odpočíváme. Ale ne proto, abychom lenošili, nýbrž proto, abychom sloužili Pánu Bohu. Máme více času, abychom se mohli modlit. Jdeme do kostela na mši svatou. A teprve potom jdeme na procházku a dopřejeme také tělu odpočinku a občerstvení, aby se posílilo k nové práci.
Andělé
Když Bůh stvořil nebe, stvořil také mnoho andělů. Neměli tělo, jako máme my – byli neviditelní. Pán Bůh chtěl, aby mu sloužili. Ale někteří z andělů si řekli, že nebudou sloužit Pánu Bohu. Chtěli být jako Bůh. Neposlechli. A Pán Bůh je za to potrestal. Vyhnal je z nebe a poslal je do pekla.
Ďáblové
Neposlušní andělé už neměli a nemohou mít Pána Boha rádi. Jsou plni zlosti a nenávisti. Těmto zlým andělům říkáme ďáblové. Jako nemají rádi Pána Boha, nemají také rádi lidi. Našeptávají jim, aby dělali zlé věci. Nezdálo se ti také někdy, jako by ti někdo našeptával: „Neposlouchej maminku?“ nebo „Ukradni něco?“ Byl to skoro určitě ďábel, který chce, abys byl zlý.
Anděl strážný
Hodní andělé zůstali poslušní. Za to jsou navždy v nebi a mají Pána Boha stále rádi. Z těch vybral Bůh pro každého z nás jednoho, aby byl pořád s námi a aby nás chránil. Takovému andělu říkáme anděl strážný. Ten nám radí k dobrému. Má radost, že jsme hodní a je smutný, když jsme zlí. Anděla strážného prosíme o ochranu motlitbou:
Andělíčku, můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku,
opatruj ji ve dne v noci od škody a od zlé moci,
duši, tělo opatuj, andělíčku, strážce můj.
Pán Bůh stvořil člověka
Andělé, kteří byli v nebi, velebili a chválili Boha neustále. Na zemi však žila jenom zvířata, která Pána Boha nemohla poznat. Aby také na zemi byl někdo, kdo by Pána Boha chválil, stvořil Bůh lidi. Stvořil nejprve tělo muže z prachu země. To tělo se nehýbalo. Až když Bůh vdechl do toho těla duši, oživlo. Bůh dal tomu muži jméno Adam.
Adam a Eva
Bůh stvořil Adama v krásné zahradě, které říkáme ráj. Adam byl však jediný člověk na zemi. Neměl si s kým pohovořit, neboť zvířata mluvit nedovedou. Byl by měl rád někoho sobě podobného. Pán Bůh mu vyplnil jeho přání a stvořil z jeho vlastního žebra ženu, která dostala jméno Eva. Adam a Eva žili v ráji, pracovali v něm a byli šťastni, neboť měli Pána Boha rádi.
Ďábel a Eva
Adam a Eva dostali od Pána Boha jenom jeden rozkaz: „Ze všech stromů v ráji smíte jíst, jenom z prostředního ne!“ Eva si jednoho dne všimla, že právě na prostředním stromě je překrásné ovoce. Prohlížela si je a toho využil ďábel, který záviděl prvním lidem, že jsou šťastni a že je má Pán Bůh rád. A tak vzal na sebe podobu hada a čekal na Evu na prostředním stromě. Řekl Evě: „Proč netrháte také z tohoto stromu?“ „Pán Bůh nám to zakázal, umřeli bychom.“ A had řekl: „Neumřete, ale budete jako Bůh.“ A Eva utrhla ovoce.
Adam a Eva neposlechli
Nejedla jenom sama, ale dala také Adamovi. Pán Bůh to věděl, protože je vševědoucí, a potrestal Adama, Evu i hada za to, že neposlechli. Adam a Eva museli odejít z ráje. Už nebyli tak šťastni, práce se jim nedařila a mnoho nehod a trápení na ně přišlo. Nakonec měli zemřít a přijít do pekla. Adam a Eva litovali, že Pána Boha urazili. Proto jim slíbil, že jednou přijde na svět Vykupitel.
Hřích
Adam a Eva neposlechli Pána Boha. Kdo neposlechne Pána Boha, má hřích. Jeho duše není milá Pánu Bohu a je pošpiněná. Pán Bůh si přeje, abys byl hodný, poslouchal maminku a tatínka. Pán Bůh si přeje, abys mluvil pravdu a aby ses modlil. Kdybys to nedělal, měl bys hřích. Urážel bys tím Pána Boha a přišel by na tebe trest.
Člověk má tělo a nesmrtelnou duši
Adam a Eva jsou rodiče všech lidí. Říkáme jim naši prarodiče. I nám dal Pán Bůh duši a tělo. Hříchem Adama a Evy přišla smrt na všechny lidi. Duše se odloučí od těla. Umírá jen tělo a vrátí se zase do země. Duše neumře – má se vrátit k Pánu Bohu. Říkáme o ní, že je nesmrtelná. Na konci světa Pán Bůh tělo zase vzkřísí a spojí je s duší.
Kain a Ábel
Adam a Eva měli dva syny, Kaina a Ábela. Kain byl zlý a Ábel byl hodný. Proto Pán Bůh měl rád Ábela. Jednou si oba udělali oltáře a na těch obětovali Pánu Bohu. Kain tam položil obilí a Ábel beránka. Oba zapálili své oběti. Poněvadž měl Pán Bůh rád Ábela, líbila se mu jeho oběť. Kainova oběť se mu nelíbila. Kain to Ábelovi záviděl. Pozval ho na pole a tam ho zabil.
Závist
Také Kain spáchal hřích. Spáchal jej proto, že Ábelovi záviděl. Ze závisti pochází velmi mnoho hříchů. Dej si pozor, aby se v tvém srdci neusadila závist. Všimni si, zda tě někdy nemrzí, že tvůj kamarád má něco lepšího než ty. Tím by se závist vkrádala do tvého srdce. Řekni si hned: „Nemám to, co má kamarád, ale nechci mu to závidět, naopak, přeji mu to, však mně Pán Bůh dal nebo dá jiné dary.
Potopa
Od dob Kaina a Ábela uplynulo mnoho let. Na zemi už bylo mnoho lidí. Velmi mnoho jich na Pána Boha zapomnělo a dělali množství hříchů. Jenom Noe a jeho rodina nebyli hříšní. Pán Bůh se rozhodl zahubit všechny lidi. Jenom Noema a jeho rodinu chtěl zachránit. Poručil tedy Noemovi, aby postavil velikou loď – archu. Do ní vstoupil Noe s rodinou, vzal tam od každého druhu zvířat dvě a pak se spustily prudké deště. Voda vystoupila z potoků, z řek a z moře a zaplavovala všechno. Lidé utíkali na hory, ale nebylo to nic platné. Voda zaplavila všechno a všichni zahynuli.
Noemova archa
Na živu zůstal jen Noe s rodinou a těmi zvířaty, která byla u něho v arše. Archa plula na vodě asi půl roku. Nebylo z ní vidět nic leč vodu, která přikryla i nejvyšší hory. Noe vypustil z archy havrana, ale ten se nevrátil. Za nějakou dobu vypustil Noe holubičku a ta se vrátila a přinesla zelenou větvičku. Z toho Noe poznal, že vody ubývá a že dokonce se už zelenají stromy.
Lidé po potopě, pohané
Po nějaké době se archa zastavila na vysoké hoře. Noe z ní vystoupil a děkoval Pánu Bohu. Lidí na zemi začalo zase přibývat. Ale čím více času uteklo od potopy, tím více lidé zapomínali na Pána Boha. Někteří si dokonce začali dělat sochy a myslili, že ty sochy jsou bohové. Takovým lidem říkáme pohané.
Desatero Božích přikázání
Pán Bůh chtěl, aby lidé věděli, jak žít. Dal jim Desatero.
Proroci
Ale přesto, že lidé věděli, jak mají žít, nedbali na to a žili velmi hříšně. Zvlášť zapomínali, že jednou má přijít Vykupitel. Pán Bůh to stále lidem připomínal tím, že posílal na svět svaté muže, kteří lidi napomínali a radili jim, jak mají žít. Těm mužům říkáme proroci. Ale jenom málo lidí poslechlo tyto proroky. Mnozí lidé zůstali zlí, posmívali se jim a dokonce je zabíjeli.
Anděl u Zachariáše
Ve Svaté zemi žil v době, kdy už málo lidí si vzpomnělo na Vykupitele, zbožný kněz Zachrkáš se svou manželkou Alžbětou. Už oba byli staří a neměli děti. Prosili o ně pána Boha, ale ten jim žádné děti neposílal. Zachariáš konal jednou službu v chrámě. Přistoupil k oltáři a tu se před ním zjevil anděl a řekl mu: „Neboj se, Zachariáši, Pán Bůh vyslyšel tvou prosbu, dostaneš syna a dáš mu jméno Jan.“ Zachariáš tomu nevěřil. Anděl mu řekl: Za to, že jsi nevěřil, budeš němý až do té doby, než se stane, co jsem řekl.“
Anděl u Panny Marie
V městečku Nazaretě, které je také ve Svaté zemi, žila v tu dobu svatá dívka, Panna Maria. Byla nejhodnější a nejzbožnější ze všech lidí. Také ona byla z těch, kteří očekávali příchod Vykupitele. Také k ní poslal Bůh anděla. A ten jí řekl: „Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou.“ Panna Maria se ulekla. Anděl jí řekl: „Neboj se, neboť se ti narodí chlapec a dáš mu jméno Ježíš.“ Panna Maria se ptala, jak je to možné. A anděl jí odpověděl: „U Pána Boha je všechno možné a to svaté dítě, které se ti narodí, bude Syn Boží.“
Narození svatého Jana Křtitele
Anděl řekl také Panně Marii, že její teta Alžběta bude mít syna. Panna Maria se vydala na cestu k ní, aby jí pomohla. Cesta byla velmi dlouhá a namáhavá, ale Panna Maria přece šla. Alžběta jí pozdravila: „Požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého.“ Panna Maria tam byla tak dlouho, než se svaté Alžbětě narodil chlapec. Sešlo se tam mnoho příbuzných a chtěli, aby dostal jméno po otci – Zachariáš. Ale Zachariáš pořád nemohl mluvit. Proto napsal na tabulku: „Jeho jméno je Jan!“ Od té chvíle mohl zase mluvit a děkovat Pánu Bohu.
Panna Maria a svatý Josef jdou do Betléma
V tu dobu dal římský císař, který poroučel ve Svaté zemi, takovýto rozkaz: „Každý musí jít do toho města, odkud pocházeli jeho rodiče, a tam se musí dát zapsat.“ Panna Maria a její muž, svatý Josef, museli jít do Betléma, poněvadž odtamtud byli jejich rodiče. Vydali se na cestu a trvalo to několik dní, než se dostali do Betléma.
V Betlémě
Z Betléma však pocházelo mnoho lidí, a proto jich k zápisu přišlo tolik, že v celém městě nebylo jediného místečka. Svatý Josef hledal nocleh, ale marně. Když celý den prochodili a nenašli, kde by mohli přenocovat, přišli až za město. Tam uviděli opuštěnou stáj. Pastýři zůstávali s ovečkami venku i v noci.
Narodil se Kristus Pán, veselme se, z růže kvítek vykvet nám, radujme se!
A v Té stájí se Panně Marii narodilo děťátko. Neměla ani, kam by je položila. Zavinula je do plenek a vložila do jeslí. Byl to Spasitel světa. Panna Maria se svatým Josefem se skláněli nad ním s láskou a radostí. Děkovali mu, že přišel na svět, aby lidi zachránil.
Pastýři u jeslí
Pastýřům, kteří byli venku u svých stád, se zjevil anděl a řekl jim: „Zvěstuji vám velkou radost, neboť se narodil v Betlémě Spasitel. Poznáte ho podle toho, že leží v jesličkách zavinutý plenkami!“ Mnoho andělů se ukázalo na nebi a zpívali: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle.“ Pastýři pak spěchali do Betléma. V krátké době opravdu nalezli, jak jim anděl řekl, Jezulátko položené v jesličkách a zavinuté plenkami. Každý mu přinesl dárek, jaký mohl.
Vánoce
Každou událost ze života Krista Pána oslavujeme svátky. A narození Krista Pána oslavujeme o nejkrásnějších svátcích v roce, o Vánocích. V kostele můžeme vidět jesličky, v kterých je znázorněno narození Ježíška se všemi pastýři i anděly. S jakou radostí tehdy všichni běželi k jesličkám Krista Pána a nesli i dárky. Také my můžeme přinést nějaký dárek! Nemohl by to být slib, že mu budeme dělat radost poslušností?
Panna Maria s Ježíškem v chrámě
Když bylo děťátku osm dní, dostalo jméno Ježíš. Podle zákona bylo třeba, aby Panna Maria odnesla Ježíška do chrámu v Jeruzalémě. Když tam Panna Maria přišla, byl tam zbožný stařec Simon. Byl to jeden z těch dobrých lidí, kteří se těšili na příchod Vykupitele. Poznal, že Ježíšek je tím Vykupitelem a děkoval za to Pánu Bohu. Po návštěvě v chrámu vrátila se Panna Maria s Ježíškem do Betléma.
Tři králové vidí hvězdu
Daleko tím směrem, kterým vychází slunce, žili tři králové. Podle proroctví čekali, že až se narodí Spasitel, objeví se na nebi veliká hvězda. Pozorovali stále nebe a dlouho se nic zvláštního neukazovalo. Až jednou v tu dobu, kdy se v Betlémě narodil Pán Ježíš, zjevila se jim překrásná veliká hvězda. Věděli, co to znamená. Nemeškali, vzali drahocenné dary a vypravili se rychle na cestu.
Tři králové na cestě
Tři králové jeli dlouho a cestou se modlili a zpívali nábožné písně, až přišli do Jeruzaléma. Tam se ptali, kde se narodil Spasitel. Lidé se divili té zvláštní návštěvě, ale nic o tom nevěděli. Šli tedy přímo ke králi Herodovi.
Král Herodes
Herodes byl udiven. Dal zavolat učence, kteří se dobře vyznali v Písmu svatém a ve starých zápisech. A ti mu řekli, že Vykupitel se má narodit v Betlémě. Herodes řekl tedy třem králům: „Jděte do Betléma a vypátrejte dobře, kde je dítě. Přijďte mi potom říci, abych je také mohl navštívit.“ Herodes však byl zlý. Chtěl dát Ježíška zabit.
Tři králové v Betlémě
Sotvaže tři králové vyšli z Jeruzaléma, objevila se znovu hvězda, kterou viděli dříve, a vedla je dál až do Betléma a zastavila se nad místem, kde byla Svatá Rodina. Králové měli z toho radost. Poklonili se Ježíškovi a odevzdali mu dary, které přinesli: zlato, kadidlo a myrhu. Chtěli se vrátit k Herodovi, aby mu vyprávěli o Ježíškovi. Ale v noci se jim ukázal anděl a řekl jim, aby se jinou cestou vrátili domů. Oni poslechli a k Herodovi už nešli.
Svatá Rodina utíká do Egypta
V té noci se ukázal anděl svatému Josefovi a řekl mu: „Vezmi dítě a jeho matku a jdi do Egypta, neboť Herodes chce Ježíška zabít“. Svatý Josef hned poslechl, vstal a připravil se na cestu. Panna Maria s Ježíškem a svatý Josef utíkali tedy do Egypta. Cesta byla velmi dlouhá a zlá. Vedla ošklivými krajinami, kde bylo mnoho písku, málo stromů i keřů. Usadili se mezi lidmi, kteří Pána Boha neznali, daleko od Svaté země.
Pobití betlémských dětí
Herodes dlouho čekal, kdy se k němu vrátí tři králové. Když to už příliš dlouho trvalo, řekl si, že ho oklamali a hrozně se rozhněval. Poslal vojáky do Betléma a do celého okolí. Poručil jim, aby tam zabili každého chlapce mladšího než dva roky. Vojáci to učinili a pobili v Betlémě a okolí všechny malé chlapečky. Říká se jim Mláďátka. Herodes za trest za to dostal ošklivou nemoc a zemřel.
Svatá Rodina se vrátila
Po smrti Herodově oznámil anděl svatému Josefovi, že Herodes umřel. S velikou radostí se svatý Josef, Panna Maria a Ježíšek vrátili do Svaté země. Ale v kraji kolem Betléma vládli příbuzní Herodovi, kteří byli také zlí. Svatý Josef se bál, aby neublížili Ježíškovi. Nezůstal tedy v Betlémě, nýbrž odešel do Nazareta. To bylo město, kde bydlela Panna Maria, než k ní přišel anděl.
Ježíšek jde do Jeruzaléma
Ježíšek žil se svatým Josefem a Pannou Marií v Nazaretě. Panna Maria a svatý Josef chodívali o každých svátcích do chrámu v Jeruzalémě. Když bylo Ježíškovi dvanáct let, šel s nimi. Byla to velmi dlouhá cesta. Jeruzalémský chrám byl jediný v celé zemi. Všichni se tam vždy o svátcích scházeli.
Pán Ježíš v chrámě
Když svatý Josef a Panna Maria vykonali své modlitby v chrámě, vraceli se domů. Ježíšek však zůstal v Jeruzalémě. Byl v chrámě mezi učenci. Ptal se jich a odpovídal jim na otázky. Oni se divili tomu, jak je moudrý.
Ježíšek v chrámě nalezen
Zatím co byl Ježíšek v Jeruzalémě, vracel se svatý Josef a Panna Maria s poutníky z Jeruzaléma. Nešli však spolu. Svatý Josef šel s muži, Panna Maria s ženami. A tak svatý Josef myslel, že Ježíšek jde s Pannou Marií, ta zas myslela, že jde se svatým Josefem. Teprve večer, když se sešli, poznali, že Ježíšek s nimi není. S velkou úzkostí se vrátili do Jeruzaléma. Našli ho v chrámě. Po tom radostném shledání šli všichni do Nazareta.
Pán Ježíš u svatého Jana Křtitele
Uplynulo mnoho let. Pán Ježíš dorostl v muže. Také svatý Jan dospěl. Bydlel na poušti a žil velmi skromně. Přišel k řece Jordánu a začal tam kázat, aby lidé přestali dělat hříchy a aby dělali to, co si Bůh přeje. Jan křtil. Proto mu říkáme Jan Křtitel. Také Pán Ježíš přišel k svatému Janu a ten ho pokřtil. Při tom Duch svatý v podobě holubičky sestoupil na Pána Ježíše a ozval se hlas Boha Otce:
„To je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.“
Pán Ježíš se postí
Po křtu odešel Pán Ježíš na poušť a tam se postil čtyřicet dní. Měl již hlad. Přišel k němu ďábel a třikrát ho pokoušel. Nejdříve chtěl, aby udělal z kamení chleba. Pak chtěl, aby seskočil z chrámu a nakonec mu sliboval celou zemi, když se mu bude klanět. Pán Ježíš ho odbyl a pak přišli andělé a sloužili mu. Pán Ježíš se postem připravil na svou práci. Na to, aby lidi poučil, jak mají žít, aby se líbili Pánu Bohu.
Pán Ježíš učí
Pán Ježíš chodil po Svaté zemi od města k městu. Mnoho lidí poslouchalo jeho kázání. Některé z nich si Pán Ježíš vybral za učedníky a z těch si vyvolil dvanáct apoštolů. Ti s ním stále chodili, poslouchali všechny jeho řeči a pozorovali všechno, co dělal. Také některé zbožné ženy chodívaly s ním.
Pán Ježíš na svatbě
Aby lidé uvěřili, že Pán Ježíš je Syn Boží, konal mnoho zázraků. Zázrak je podivuhodná věc, kterou žádný člověk nemůže učinit. První zázrak vykonal v Káni Galilejské. Byla tam svatba. Byl na ni pozván Pán Ježíš i Panna Maria. Při hostině si Panna Maria všimla, že dochází víno. Řekla to Pánu Ježíši. Ten řekl: „Ještě nepřišla má hodina.“ Panna Maria pak řekla služebníkům: „Udělejte všechno, co vám přikáže!“
Proměnil vodu ve víno
V předsíni stálo šest prázdných velkých nádob. Pán Ježíš přikázal služebníkům, aby do nich nanosili vodu. Učinili tak. Pán Ježíš vodu požehnal a řekl: „A nyní noste na stůl.“ A oni nesli. Nejdříve však dali ochutnat správci svatby. Ten se divil, kde vzali tak dobré víno. Služebníci řekli, že na rozkaz Pána Ježíše přinesli čistou vodu. Z toho se poznalo, že Pán Ježíš zázračně proměnil vodu ve víno.
Bouře na moři
Jednoho dne vstoupil Pán Ježíš do loďky a spolu s apoštoly plul. Byl velmi unaven, proto v lodičce usnul. Náhle se zdvihl prudký vítr, na jezeře se počaly vzdouvat veliké vlny, které lodičku hned vynesly do výše, hned zase ji zhouply dolů. Vlny ji zalévaly a apoštolové si mysleli, že se potopí. Báli se, a proto vzbudili Pána Ježíše. Volali: „Pane, zachraň nás, hyneme!“ On jim řekl: „Proč se bojíte, malověrní!“ Potom vstal a pokynul rukou a bouře přestala. Pán Ježíš poroučí vodě i větru. Všechno musí poslouchat jeho rozkazy.
Pán Ježíš vzkřísil mrtvou dívku
K Pánu Ježíši přišel bohatý muž a prosí ho, aby šel uzdravit jeho dcerušku. Pán Ježíš šel. Ale když přicházel k domu, říkali lidé, kteří tam stáli a plakali: „Již je pozdě. Dívka umřela.“ Pán Ježíš však vešel do pokoje, kde mrtvá dívka ležela, vzal ji za ruku a řekl: „Dívko, vstaň.“ A hned dívka ožila a vstala.
Vzkříšení mládence naimského
Na svých cestách přišel Pán Ježíš k městu Naim. Právě vycházel z města pohřební průvod. Matce – vdově zemřel jediný syn, který ji živil. Nyní ho nesli na hřbitov. Pánu Ježíši bylo líto vdovy. Řekl těm, kteří nesli mrtvé tělo na márách, aby zastavili. Pak se dotkl már a řekl: „Mládenče, tobě pravím, vstaň!“ A mládenec hned vstal z mrtvých a Pán Ježíš ho odevzdal matce.
Vzkříšení Lazara
Ještě jiného mrtvého vzkřísil Pán Ježíš. V Betanii měl přítele Lazara. Jednou, když byl Pán Ježíš vzdálen, vzkázaly mu sestry Lazarovy Marta a Marie, že Lazar je těžce nemocen. Pán Ježíš zůstal na tom místě, kde byl, ještě tři dni a pak teprve šel do Betanie. Tam mu řekli, že Lazar je už čtvrtý den v hrobě. Dal se k tomu hrobu dovést a zaplakal tam. Pak poručil odvalit kámen od vchodu do hrobu a zvolal: „Lazare, pojď ven.“ A Lazar hned oživl a vyšel z hrobu.
Uzdravení služebníka setníkova
Kristus Pán šel se svými apoštoly městečkem Kafarnaum. Tu přistoupil k němu důstojník římského vojska. Byl to setník. Prosil Krista Pána, aby uzdravil jeho služebníka, který byl nemocen a velmi se trápil. Pán Ježíš slíbil, že přijde a uzdraví ho. Ale setník řekl: „Pane, nejsem hoden, abys vešel pod střechu mou, ale řekni jen slovo a uzdraven bude služebník můj.“ Podivil se Pán Ježíš jeho veliké důvěře a uzdravil hned služebníka.
Rozmnožení chleba
Mnoho lidí chodívalo poslouchat Pána Ježíše. Jednou kázal několika tisícům lidí na poušti. Byl už večer a oni neměli, co by jedli. Mezi zástupem byl jeden chlapec, který měl dvě rybičky a pět chlebů. Pán Ježíš si to dal přinést. Požehnal rybičky a chléb a dal rozdávat těm, kteří tam byli. Najedli se všichni a ještě zbylo dvanáct košů drobtů, které poručil apoštolům posbírat.
Pán Ježíš a děti
Ze všech lidí, kteří přicházeli ke Kristu Pánu, měl nejraději děti. Jednou byl velmi unaven a ještě k němu přicházely. Apoštolové je k němu nechtěli pustit. Kristus Pán jim řekl: „Nechte děti přicházet ke mně, neboť takovým patří Boží království.“ A žehnal dětem. Velkým lidem říkal: „Nebudete-li jako malé děti, nevejdete do království nebeského.“
Podobenství o Samaritánu
Co a jak Pán Ježíš učil? Vyprávěl vždy nějaký příběh a na něm ukázal, jací máme být. Jednou vyprávěl: Jeden člověk šel do Jericha. Na cestě ho přepadli loupežníci, obrali ho o všechno a zranili ho. Tu šel kolem židovský kněz. Uviděl ho ležet u cesty a šel dál. Za ním šel služebník chrámu, uviděl ho a také šel dál.
Milosrdný Samaritán
Za nimi jel po cestě cizí člověk, Samaritán. Když uviděl zraněného člověka v příkopě, zastavil se a sestoupil z osla. Ošetřil rány toho ubožáka olejem a obvázal je. Pak ho naložil na svého osla a odvezl ho do nejbližší hospody. Nemohl ho ošetřovat sám, proto ho svěřil hospodskému a zaplatil za něho. A řekl: „Pečuj o něho, a když to bude stát více, než jsem ti dal, doplatím ti to, až se budu vracet.“
Pán Ježíš učí apoštoly modlit se
Apoštolové viděli, že se Pán Ježíš modlil. Přáli si, aby se uměli také dobře modlit. Prosili tedy Pána Ježíše: „Pane, nauč nás modlit se.“ A on jim řekl: „Když se modlíte, modlete se takto:
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes, a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům, a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.“
Veleknězi chtějí Pána Ježíše zabít
Tři roky chodil Pán Ježíš po Svaté zemi, dobře činil a kázal. Mnoho lidí ho mělo rádo. Ale také bylo mnoho těch, kteří ho nenáviděli. Byli to hlavně veleknězi a zákoníci. Měli ho uznat za Vykupitele světa, ale právě oni ho nenáviděli nejvíce. Radili se, jak by se Pána Ježíše zbavili. Jeden z apoštolů – Jidáš – se nabídl, že Krista Pána zradí. Slíbili mu za to třicet stříbrných peněz.
Pán Ježíš vjel do Jeruzaléma
Před velikonocemi toho třetího roku jel Kristus Pán na oslátku do Jeruzaléma. Apoštolové a velmi mnoho lidí šlo s ním. Lámali větve stromů, mávali jimi, prostírali pláště po zemi, kudy měl jet. Radostně volali: „Hosanna! Požehnaný je, ten který přichází ve jménu Páně.“ Tuto událost si připomínáme o velikonocích na Květnou neděli.
Pán Ježíš při poslední večeři
Ve čtvrtek po Květné neděli sešel se Pán Ježíš s apoštoly naposled. Podle starobylého zvyku pojedli beránka velikonočního a pak Pán Ježíš vzal do rukou chléb, požehnal jej a řekl: „Toto je moje tělo!“ Podobně vzal kalich s vínem. Také jej požehnal a řekl: „Toto je kalich mé krve.“ A pak přikázal apoštolům: „To konejte na moji památku!“ Dal jim moc, aby konali to, co konal on sám.
Mše svatá
Po apoštolech tutéž moc dostali také všichni kněží. Proměňují chléb v Tělo Páně a víno v jeho Krev při mši svaté. Mše svatá je to nejcennější, co máme na světě.
Evangelium
Při mši svaté se kněz modlí za všechny lidi, zvláště za ty, kteří jsou v kostele. Pána Boha chválí, jemu děkuje, odprošuje ho za hříchy a vyprošuje jeho pomoc a požehnání. Lidé povstanou a dělají kříž, když čte evangelium. Jsou to řeči Pána Ježíše a události z jeho života.
Obětování
Po evangeliu přejde kněz k oltáři a zástupci věřících přinesou dary. Kněz je od nich vezme a do kalichu nalévá víno a trochu vody. Obětuje Pánu Bohu chléb a víno. Této části říkáme obětování. V dřívějších dobách přinášeli lidé i své dary. Obětuj spolu s knězem:
Přijmi dary sluhy svého, jež tvá země zplodila a jež moudrost Syna tvého za oběť si zvolila.
Učiň, ať ta oběť čistá slovem tvým se promění v Tělo a Krev Jezu Krista a nám všem je k spasení.
Proměňování
Nejposvátnější chvíle nastává, když kněz proměňuje chléb v Tělo Páně a víno v jeho Krev. To Kristus Pán sám sestupuje na oltář. Když kněz pozdvihuje svatou Hostii a kalich s Krví Páně:
Svaté přijímání
Po pozdvihování kněz vzpomíná na zemřelé a modlí se Otče náš. Po něm následuje pozdravení pokoje. Nato kněz přijímá Tělo a Krev Páně. Potom lidé přicházejí k oltáři. Kněz jim podává svatou Hostii. Je svaté přijímání. Také tebe Pán Ježíš zve k této nebeské hostině.
Pán Ježíš se loučí
Jidáš neměl klid při poslední večeři, neboť Pán Ježíš zářil láskou a on měl srdce plné zloby. Odešel, aby dokonal svou zradu. Pán Ježíš mu nebránil. Předpověděl i Petrovi, že ho ze strachu zapře: „Dříve než kohout této noci dvakrát zakokrhá, třikrát mne zapřeš.“
Pán Ježíš v zahradě
Kristus Pán odešel s apoštoly z města přes potok Cedron na horu Olivetskou. Byla tam zahrada, jmenovala se Getsemanská. U vchodu do té zahrady ponechal apoštoly a dále do zahrady vzal s sebou jen Petra, Jakuba a Jana. Ale i od těch odešel několik kroků a modlil se. Poněvadž věděl všechno, věděl také, jaké utrpení ho čeká. Trpěl takovou smrtelnou úzkostí, že mu krvavý pot vyrazil na čele.
Pán Ježíš zajat
V té hrozné opuštěnosti dvakrát se obrátil na apoštoly, aby se s ním modlili, ale oni únavou usínali. Ale Otec nebeský poslal anděla, aby ho potěšil. Zatím přicházel už Jidáš s vojáky, kteří měli provazy, kyje a meče. Jidáš jim řekl: „Ten, kterého políbím, to je Ježíš, toho chyťte a držte ho pevně.“ A přišel k Pánu Ježíši a políbil ho. Kristus Pán se dal zajmout. Apoštolové všichni utekli.
Pán Ježíš před veleradou
Stráž se svítilnami vedla Ježíše ze zahrady Getsemanské do města. Přivedli ho k velekněžím Annáši a Kaifáši. Tam byla svolána velerada k poradě. Uráželi tam Pána Ježíše a bili. Na konec ho odsoudili k smrti. Až do rána byl Pán Ježíš týrán v žaláři. Mezi tím byl Petr na dvoře mezi vojáky u ohně. Když se ho tázali, zda je učedníkem Krista Pána, třikrát zapřel, jak mu to Pán Ježíš předpověděl. Ale při pohledu na Pána Ježíše rozpomenul se na to, co učinil, a hořce zaplakal, opravdu toho litoval.
Jidášův konec
Když se Jidáš dověděl, že Pán Ježíš je odsouzen, zhrozil se svého činu, přišel k velekněžím a vracel jim peníze, které dostal za svou zradu, a řekl: „Zhřešil jsem, zradil jsem spravedlivého.“ A oni mu odpověděli: „Co je nám do toho!“ A Jidáš hodil peníze na zem, odešel a oběsil se.
Pán Ježíš před Pilátem
Židé sice Krista Pána odsoudili, ale nesměli ho sami usmrtit. Rozsudek musel vyslovit Pilát, který byl zástupcem císaře. Vedli tedy Ježíše k němu. Pilát nenalézal na něm nic, za co by si zasloužil trest smrti. Ale židé křičeli: „Ukřižuj, ukřižuj ho!“ Pilát, aby je utišil, dal Krista Pána zbičovat.
Pán Ježíš bičován a trním korunován
Vojáci svlékli Pána Ježíše, přivázali ho k sloupu a hrozně ho bičovali důtkami a biči. Potom mu oblékli rudý vojenský plášť. Upletli korunu z trní a vsadili mu ji na hlavu. Do ruky mu dali rákosovou hůl, bili ho a posmívali se mu.
Pán Ježíš odsouzen
Pilát věděl, že Pán Ježíš je nevinný, proto ho chtěl propustit. Ukázal Krista Pána zbičovaného a s trnovou korunou na hlavě. Myslil, že ho lidem bude líto a že nebudou chtít, aby byl zabit. Ale oni byli poštváni od veleknězi a začali znovu křičet: „Pryč s ním, pryč s ním. Ukřižuj ho!“ Hrozili Pilátovi, že na něho budou žalovat u císaře. A tak Pilát Krista Pána vydal, aby ho ukřižovali.
Cesta křížová
Vojáci přinesli tři velké kříže. S Kristem Pánem měli být totiž ukřižováni dva zločinci. Kristus Pán vzal kříž na ramena a vydal se na cestu na horu Kalvarii. Byla to cesta hrozně bolestná. Kristus Pán zmučen bičováním sotva šel. Několikrát upadl pod křížem a jen s pomocí Šimona Cyrenského dovlekl kříž na Kalvarii.
Pán Ježíš ukřižován
Na hoře Kalvarii vojáci strhali s Krista Pána šaty a přibili ho na kříž. Potom kříž s ním vyzdvihli. To bylo asi o dvanácté hodině na Velký pátek. Na kříži byla přibita tabulka: Ježíš Nazaretský, král židovský. Po stranách Krista Pána byly kříže s oběma zločinci. Pod křížem byli vojáci, kteří se dělili o šaty. Z přátel Pána Ježíše tam byla jen jeho matka Panna Maria, svatý Jan a několik žen.
Smrt Pána Ježíše
Vojáci a židé, kteří byli kolem kříže, posmívali se Spasiteli, který na kříži za celý svět a také za nás umíral. Asi ve tři hodiny zvolal Ježíš hlasitě: „Dokonáno jest. Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ A zemřel. Slunce se zatmělo a země se třásla. Chrámová opona se roztrhla v půli.
Pán Ježíš pohřben
Přátelé Pána Ježíše přišli k Pilátovi a prosili, aby jim dovolil pohřbít jeho tělo. Pilát to dovolil. Sňali je tedy z kříže, pomazali vonnými mastmi a obalili plátnem. Potom je pohřbili v hrobě, který byl vytesán ve skále. Vchod do hrobu zavalili velkým kamenem.
Pán Ježíš vstal z mrtvých
Židé postavili k hrobu stráž a zapečetili kámen. Když začalo svítat třetího dne, zachvěla se země. Pán Ježíš vyšel z hrobu živý. Anděl odvalil kámen a posadil se na něj. Vojáci se ulekli a uprchli. Když ráno přišly k hrobu zbožné ženy, nalezly hrob prázdný. Od anděla se dozvěděly, že Kristus Pán vstal z mrtvých. Měly velikou radost a šly to oznámit apoštolům.
Velikonoce
Utrpení Krista Pána i jeho vzkříšení si připomínáme o velikonocích.
Květná neděle – oslavujeme vjezd Krista Pána do Jeruzaléma.
Zelený čtvrtek – ustanovení Nejsvětější Svátost Oltářní.
Velký pátek – památka smrti Krista Pána.
Bílá sobota – zmrtvýchvstání Pána Ježíše.
Pán Ježíš a Emauzští učedníci
Tu neděli, kdy Kristus Pán vstal z mrtvých, šli dva z jeho přátel z Jeruzaléma do městečka Emauzy. Cestou hovořili o smrti Pána Ježíše a byli z toho smutní. Pán Ježíš se k nim připojil, ale oni ho nepoznali. Vykládal jim Písmo svaté a oni teprve pochopili, proč musel Pán Ježíš trpět. Tak došli až do Emauz. Pozvali ho k sobě domů a tam ho poznali, když lámal chléb a dával jim. Pak jim zmizel.
Pán Ježíš se zjevil apoštolům
Apoštolové se báli. Byli pohromadě a dveře měli zamčeny. Chyběl z nich jediný, Tomáš. Kristu Pán vešel zavřenými dveřmi a řekl: „Pokoj vám!“ Aby mu uvěřili, že opravdu vstal z mrtvých ukázal jim rány na rukou a na nohou. Pak řekl: „Pokoj vám. Komu odpustíte hříchy, odpouštějí se jim, komu neodpustíte, nebudou odpuštěny.“ Tím jim dal moc odpouštět hříchy.
I Tomáš uvěřil
Apoštolové vyprávěli Tomášovi, že Kristus Pán vstal z mrtvých. Ale on řekl: „Neuvidím-li rány v jeho rukou a v jeho boku, neuvěřím!“ Za týden se Pán Ježíš zjevil apoštolům znovu. Tehdy byl s nimi i Tomáš. Pán Ježíš mu řekl: „Vlož prst do mých ran.“ A Tomáš zvolal: „Pán můj a Bůh můj!“
Petr nejvyšším pastýřem
Kristus Pán se objevil apoštolům, když lovili ryby. Nemohli dlouho nic chytit, ale na pokyn Krista Pána se jim nahrnulo do sítí velmi mnoho ryb. Když posnídali, ptal se Kristus Pán třikrát Petra: „Petře, miluješ mne?“ Když Petr přisvědčil, řekl: „Pas mé beránky, pas mé ovečky!“ Ovečky Pána Ježíše jsme my – křesťané. On je náš Pastýř, protože se o nás stará, chrání nás a vede k nebi. Těmi slovy odevzdal Pán Ježíš své ovečky svatému Petrovi. Ovčinec Pána Ježíše se jmenuje Církev svatá.
Pán Ježíš posílá apoštoly do světa
Jindy se zjevil Pán Ježíš na jedné hoře. Řekl svatým apoštolům: „Jděte do celého světa, učte všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ Když přišel čas, apoštolové plnili tento rozkaz a šli opravdu do celého světa.
Nanebevstoupení
Naposledy se zjevil Kristus Pán apoštolům v Jeruzalémě. Šel s nimi z města na horu Olivetskou. Hovořil s nimi a kázal jim čekat v Jeruzalémě na seslání Ducha svatého. Potom jim požehnal a začal se vznášet do nebe. Oni dlouho stáli a dívali se za ním. Nedočkali se ho. Zjevili se jim dva andělé, kteří jim řekli, že zrovna tak, jako vstoupil na nebesa, se opět vrátí.
Seslání Ducha svatého
Apoštolové v Jeruzalémě se modlili a čekali Ducha svatého. Desátého dne se najednou ozval silný hukot, jako když duje silný vítr, a Duch svatý sestoupil v podobě ohnivých jazyků. Dal jim statečnost a moudrost, aby mohli konat to, co jim Kristus Pán přikázal. Seslání Ducha svatého si připomínáme o svátcích svatodušních a prosíme o jeho dary.
Římský papež je nástupcem svatého Petra
Svatí apoštolové se rozešli do celého světa a hlásali lidem, čemu je učil Kristus Pán. Svatý Petr odešel do Říma. Žil tam mnoho let a nakonec tam byl umučen. Nejvyšší moc, kterou Petr dostal od Pána Ježíše, přešla na římského biskupa, kterému říkáme Svatý Otec nebo papež. Papež řídí na celém světě katolickou církev. Pomáhají mu v tom biskupové a kněží.
Panna Maria vzata na nebe
Panna Maria, Matka Pána Ježíše, zůstala ještě nějaký čas na světě. Když skonala, vzal ji Pán Ježíš i s tělem na nebe. Je Královnou nebes.
Zdrávas Maria!
Zdrávas Královno!
Vyznání víry
Kristus Pán se vrátí z nebe s velkou mocí a slávou, aby soudil všechny lidi dobré i zlé.
Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontiem Pilátem, ukřižován, umřel i pohřben jest.
Sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odtud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého, svatou Církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný. Amen
—————
