Nový rok

 

Nový rok

 

Tak se nazývá první den každého nastávajícího roku, což ovšem nebývalo vždy a všude. Novoroční první leden jsme zdědili po starých Římanech, kteří jeho příchod oslavovali stejně vesele jako my. Dávali si dokonce novoroční dárky, kterým říkali strenae. Naproti tomu Keltové, naši dávní předchůdci ve střední Evropě, světili Nový rok kolem prvního listopadu a zdá se, že na jeho počest prováděli obřady spíše pochmurné. Starověcí Židé naopak ohlašovali Nový rok halasně a slavnostně prvního dne měsíce tišri, tedy přibližně prvního září. Z nejvyššího vrcholku chrámu troubily stříbrné trouby od svítání do západu slunce. Také ostatní starověké národy slavily Nový rok v různých obdobích a rozličnými způsoby. Dokonce i v prvních staletích našeho letopočtu se v Evropě novoroční datum všelijak měnilo, ale nakonec zvítězila osvědčená juliánská tradice. Gaius Iulius Caesar byl významným a hlavně praktickým reformátorem kalendáře, a tak máme Nový rok prvního ledna.

 

V křesťanském kalendáři je dnes svátek Matky Boží, Panny Marie. Kromě Velikonoc si už jen vánoční svátky zachovaly oktáv, tedy liturgický sváteční týden. Vlastní den oktávu spadá vjedno se začátkem občanského roku. Římská církev stanovila na první leden právě tento mariánský svátek, památku (natale) Matky Boží. Ve Španělsku a v Galii zdomácněl v 6. století na prvního ledna svátek Obřezání Páně. V Římě se však tento svátek objevil až ve 13.-14. století, kdy se v duchu mariánských Vánoc slavil pod označeními svátek Obřezání Páně a vánoční oktáv. Tak vypadala situace až do roku 1960. Tehdy bylo stanoveno: "Prvního ledna, v poslední den oktávu Narození Páně, se koná slavnost Matky Boží Panny Marie a zároveň se připomíná, že Kristus dostal jméno Ježíš." Stejně tak se slaví tato památka ve východní církvi, a to 26. prosince, v koptském ritu 16. ledna.