Tato kapitola po mnoha kritických výrocích hlásá Boží návrat k Izraeli a zahnání všech nepřátel. Zvěstuje příchod krále pokoje, ale není to příchod ověnčený pompézností. Slovo „pokorný“ lze přeložit též jako chudý či pokořený.
Toto praví Hospodin: „Hlasitě zajásej, siónská dcero, zaplesej, dcero jeruzalémská, hle, tvůj král k tobě přichází, je spravedlivý a přináší spásu, je pokorný a jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti. Zničí válečné vozy z Efraima, válečné oře z Jeruzaléma, zlomen bude bitevní luk. Národům ohlásí pokoj, bude vládnout od moře k moři, od řeky Eufratu až do končin země.“
Budu tě oslavovat, můj Bože, králi, – budu velebit tvé jméno po všechny věky. – Každý den tě budu velebit – a chválit tvé jméno po všechny věky.
Milosrdný a milostivý je Hospodin, – shovívavý a plný lásky. – Dobrotivý je Hospodin ke všem – a soucit má se všemi svými tvory.
Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla – a tvoji zbožní ať tě velebí! – Ať vypravují o slávě tvého království, – ať mluví o tvé síle.
Věrný je Hospodin ve všech svých slibech – a svatý ve všech svých činech. – Hospodin podpírá všechny, kdo klesají, – a pozvedá všechny sklíčené.
List Římanům vrcholí v osmé kapitole. Její první část je vystavěna na protikladu těla a ducha. Tělem je myšleno vše, co nás strhuje do nízkosti života a posléze k hříchu, duchem je míněn celý člověk, který žije naplno pro Boha.
Bratři! Vy žijete ne podle těla, nýbrž podle Ducha, jestliže skutečně ve vás přebývá Duch Boží. Kdo totiž nemá Kristova Ducha, ten není jeho.
A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který z mrtvých vzkřísil Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelná těla svým Duchem, který sídlí ve vás.
Nuže, bratři, nejsme vázáni povinnostmi k tělu, že bychom museli žít, jak chce tělo. Žijete-li totiž tak, jak chce tělo, musíte umřít; jestliže však s pomocí Ducha ničíte záludnosti těla, budete žít.
Text navazuje na dlouhou řeč k vyslání učedníků na první misii (Mt 10). Následuje vysvětlení působení Jana Křtitele a zmínka o jeho odmítnutí znalci Zákona! Jan byl prorok ukazující na mesiáše, oni to však nepochopili. Řecký výraz „maličcí“ znamená nedospělí. Může jít o narážku na učedníky, kteří nemají – oproti farizeům – zvláštní vzdělání.
Ježíš se ujal slova a řekl: „Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým; ano, Otče, tak se ti zalíbilo.
Všechno je mi dáno od mého Otce. A nikdo nezná Syna, jenom Otec, ani Otce nezná nikdo, jenom Syn a ten, komu to chce Syn zjevit.
Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.“
ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý, blaze člověku, který se k němu utíká.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Pomáhej nám, Bože, ať nepromarníme veliké dary, které jsme od tebe přijali, a ať tě nikdy nepřestaneme chválit. Skrze Krista, našeho Pána.
K ZAMYŠLENÍ
Dnešní úryvek evangelia spíše připomíná styl Janova evangelia než Matouše. „Znát“ není výsadou vzdělání či intelektu. Skutečné poznání nebeského Otce dává Ježíš. Jako by si hrál s pojmy: „dospělí“, „znalí“ evangelium nepochopili, ale „maličcí“, obyčejní, nevzdělaní… poznali. Snad je to i pro nás výzvou, abychom se kvůli svému často kritickému pohledu nestali překážkou víry. Nejde o nekritičnost, ale o nadřazený postoj, pýchu. Vždyť sám Kristus je pokorný.
—————
