Malířství 19. století. - končí období velkých uměleckých SLOHŮ jako byly románský sloh, gotický, renesance nebo baroko, a začíná období SMĚRŮ
Umění 19. století zahrnuje pestrou škálu uměleckých slohů a směrů, které vyplňují 19. století a značí přechod od tradičních forem umění inspirovaných antikou k modernímu umění.
Slohy, směry a proudy výtvarného umění: v 19. století se rozpadá slohová jednota výtvarného umění a umělecký vývoj se tříští do řady stylů, směrů a proudů, které nemají univerzální charakter. Hlavní oblastí vývojových proměn je malířství (částečně následováno sochařstvím), zatímco architektura ztrácí svoji slohotvornou funkci, kterou vždy měla v předcházejících staletích, a zvláště po polovině věku setrvává v zajetí eklekticismu. Jako poslední univerzální sloh přetrvává klasicismus, který navazuje na barokní klasicismus 17. století, neoklasicismus 18. století a pokračuje v podobě empíru do 30. let 19. století.
Souběžně s neoklasicismem (jako jeho polarita) se přibližně do poloviny století vyvíjel romantismus, k jehož nejvýraznějšímu projevu došlo v oblasti zobrazujících umění, zatímco v architektuře měl podobu historizujících slohů, zejména neogotiky a neorománského slohu.
Architekturu 2. poloviny 19. století zcela ovládl historismus a eklekticismus, přičemž k dosavadním historickým slohům přibyla neorenesance a po roce 1880 i neobaroko. Výrazný podnět k novému rozvoji architektury, hlavně z hlediska jejích konstrukčních principů, přinesla až nová a levná technologie výroby litiny a oceli, která se začala užívat v tzv. inženýrské architektuře.
Prvním hnutím, které definitivně skoncovalo s historismem, byla secese (známá též jako Art Nouveau, Modern Style, Jugendstil, Stile Liberty atd.), která nejdříve zdomácněla v užitém umění a poté v 90.létech pronikla i do architektury. V téže době přispěly k dalšímu výraznému pokroku v inženýrské architektuře mrakodrapy chicagské školy proslulé zejména svými novými konstrukcemi, jejichž základem byl ocelový skelet.
Malířství prodělávalo ve 2. polovině 19. století nejintenzivnější vývoj ze všech uměleckých oborů, neboť mohlo bezprostředněji reagovat na nové myšlenkové proudy a nebylo tolik závislé na vkusu svých objednavatelů. Po relativně krátkém období realismu, jehož vyvrcholení spadá do 60. let, nastoupilo několik nových uměleckých směrů: jednak impresionismus (1870 – 1886), který lze chápat jako vyvrcholení senzualismu a plenérismu v realistickém malířství, jednak směry tzv. post-impresionismu (vznikající po roce 1884), jejichž společným základem bylo úsilí o překonání ryze jevové stránky skutečnosti. Sem patří jak jednotlivé směry (např. neoimpresionismus, syntetismus, symbolismus, expresionismus, primitivismus aj.), tak umělecké skupiny (např. Nabisté a pont-avenská škola) i jednotlivé osobnosti tzv. solitérů.
Také do malířství proniká v 90. letech secese předznamenaná již uměním anglických prerafaelistů, vycházející mj. z romantismu a symbolismu a uplatňující se v rámci užitých umění především ve výzdobě interiéru (např. ve formě dekorativních panó), knižní ilustraci a plakátu.
Sochařství zůstávalo díky svému sepjetí s architekturou v zajetí akademismu a sledovalo vývoj malířství (od realismu a impresionismu k symbolismu a secesi) jednak v tvorbě malířů zabývajících se také sochařstvím, jednak v díle několika velkých sochařů, jejichž nejvýznamnějším představitelem byl Auguste Rodin.
Odkazy na stránky:
studijni-svet.cz/impresionismus-a-postimpresionismus-dejiny-umeni-k-maturite/
dejinyumeni.blogspot.com/p/impresionismus.html
1) Anglická krajinomalba romantismu
- angličtí romanističtí krajináři dokonale zachycovali světlo a hru světelných paprsků
John Constable - maloval prostředí anglického venkova, přístavy,..
William Turner -malíř světelných efektů a mlžných oparů
2) Barbizonská škola
- skupina francouzských malířů kteří se usadili v okolí vesnice Barbizon
- zde se od roku 1848 scházeli pod vedením malíře T. Rousseaua
- náměty pro svá díla čerpali právě v krajině v okolí Barbizonu, často v lesích - byli první kdo vyšli do plenéru (z franc. en plein air - malba pod širým nebem)
- byli ovlivněni holandským krajinářstvím ze 17.stol.
- jejich cílem byl odvrat od "strnulého klišé" v ateliéru komponované krajiny a návrat k reálné přírodě
Théodore Rousseau - Rybář
Camille Corot – Ville d´Avray
Jean-François Millet – Sběračky klasů
3) Édouard Manet (1832 - 1883)
- svým obrazem Snídaně v trávě, který vystavil roku 1863 v Salonu odmítnutých, šokoval pařížskou smetáku
- obraz zachycuje akt mladé ženy ve společnosti oděných mužů - něco naprosto nepřípustného a značně kritizováno (mytologické postavy nahrazeny lidmi své doby)
- další skandální obraz - Olympia - vadil kontrast nahého těla s pletí černošky
- v Manetových obrazech se stává barva nejdůležitějším vyjadřovacím prostředkem - to značně ovlivní všechny impresionisty
- plochy obrazů nejsou zamýšleny z pohledu perspektivy (plošnost malby) - to bude mít rozhodující vliv na další umělce (Gauguin, Matisse, Cézanne, Picasso a další..)
Odkazy na stránky:
dejinyumeni.blogspot.com/p/impresionismus.html
- označení pro malířství hnutí (směr), které rozpracovává impresionistické principy
- následoval impresionismus jako poetická hra světla a čistých pastelových barev
- název opět hanlivý od kritiky - point = bod, směr se zformoval v roce 1885 vystavením prvního pointilistického obrazu od G. Seurata
- styl neměl kvůli své pracnosti a časové náročnosti mnoho zástupců
- místo barevných skvrn typických pro impresionisty, byly na plátna nanášeny body, tečky nebo malé čtverečky v čistých, jemných barvách
- výsledný efekt je tvořen až v oku diváka ve kterém se body pojí (metoda je založena na fyziologii - vidění oka a fyzikální optice)
- umělec nepoužíval linie (stejně jako impresionisté), barva se však nemíchala na plátně
Georges Seurat – Koupání v Asniéres, Nedělní odpoledne na ostrově La Grande Jatte
Paul Signac – Papežský palác v Avignonu, Benátky
dejinyumeni.blogspot.com/p/impresionismus.html
Postimpresionismus není jednotný umělecký proud, jedná se o různé umělecké projevy na přelomu 19. a 20. století, které se rozvíjely hlavně na území západní Evropy, převážně ve Francii.
polovina 80. let 19. století
ve francouzském malířství tendence kriticky reagující na impresionismus usilující překonat jeho názorovou základnu
tendence označujeme za POSTIMPRESIONISMUS
POSTIMPRESIONISTÉ
Postimpresionismus zahrnuje:
Odkazy na stránky:
dejinyumeni.blogspot.com/p/impresionismus.html
vytvarna-vychova.cz/postimpresionismus/
Symbolismus byl reakcí na popisnost naturalismu a parnasismu (v Čechách lumírovci). Toto hnutí částečně navazuje na romantismus. Jejich cílem bylo zobrazovat věci, které nelze racionálně popsat (nálady, emoce, myšlenky, city atd.), tj. zobrazit (nakreslit, popsat atp.)
Výtvarné umění je reakcí nejen na naturalismus, ale především na impresionismus a někdy i na akademismus.
Malíři se snažili zobrazit původně nezobrazitelné. "Příroda je chrám, v němž živé pilíře občas zahovoří nejasnou řečí: člověk tu prochází lesy symbolů.“
Za předchůdce symbolismu v malířství jsou považováni mystik a vizionář William Blake.
Odkazy na stránky:
dejinyumeni.blogspot.com/p/impresionismus.html
vytvarna-vychova.cz/postimpresionismus/
—————
