Hlásky a písmena f F ď Ď ť Ť, ň Ň
Slabiky dy Dy di Di ty Ty ti Ti ny Ny ni Ni
Slabiky dě, Dě tě Tě ně Ně bě Bě pě Pě vě Vě mě Mě
f F
Fičí, fouká fujavice, Filip vyšel na zajíce. Fí – bum!
Střílí ve mžiku, flintu má z půl rohlíku.
ARK, KRMA, RADK, F__
Slova: fičí, fara, foto, fůra, kafe, hafá, fouká, fíkus, fotka, fotbal, fiala, fousek, fazole, filmy, firma, fešák, fenka
Jména: Fík, Filip, Fanda, Fanouš, Fanynka, Franta, Ferda
Článek: Telefon
Máme doma telefon. Filip telefonuje. „Haló, tady Filip. Je doma Fanda?“ „Ahoj, co si přeješ, Filipe?“ „Venku fouká a fičí, proto volám.“ „Já hraju na flétnu. Náš Fík mi do toho bafá.“ A Fík už se ozývá: „Haf, haf!“ Víte, kdo je Fík?
Článek: Fůra sena
U lesa máme chatu. Je tu kupa sena. Přišel táta, Fanda, Filip a Ferda. Táta dává seno na fůru. Fanda a Filip pomáhají. Ferda leze na fůru. Na fůře volá vesele na Filipa: „Hurá, hurá, to je fůra! Hurá, hurá, to je fůra!“Táta veze seno domů. Doma je dává na půdu. Volá vesele dolů na Fandu: „Bu, bu, bu, bu, bu, bu, bu – já tady už nebudu.“
Složte slova: fanHa je velký pes. kaKoč má koťata. jícZa chrupe zelí. kaLiš loví zajíce. rafaŽi má dlouhý krk.
Hafan hafá: haf, haf, haf, haf, hafá fenám na pozdrav.
Poznáte ho po hlasu? Je to Azor nebo Raf?
Hlásky a písmena ď Ď, ť Ť, ň Ň
Víťa maluje
Maluje Víťa čáru, maluje také Járu.
Maluje taky Máňu, maluje strýce Stáňu.
Maluje Vášu, Láďu, maluje tetu Naďu.
Maluje malá koťata a různá jiná mláďata.
Slova: ďobá, koťata, kůň, laň, voď, loď, hoď, teď, chuť, vrať, sviť, síť, seď, ťuk, síň, báseň, labuť, sáňky, kňourá
Jména: Naďa, Laďa, Naďa, Táňa, Víťa
Věty: Kde máte dlaň? Jak poznáš laň od jelena? Kdo staví zeď? Ve které pohádce byla saň? Jakou má voják zbraň? Co se chytá do síťky?
Solí se to? Jahody, salát, koťátko, maso, salám, zelí, rýže, kůň, loď, veka, loďka, čaj, pečivo, maliny, sáňky, dlaň
Jak se ozývá? Kráva – bú, bú, bú, prase – chro, chro, kůň – hi, hi, hi, kočka – mňau, mňau, kachňátko – ga, ga, ga.
Ťuká, ťuká malá ruka. Táňa volá: „Co to ťuká?“ Ťuká Láďa na tetu.
Koukej toho popletu! Ťuky, ťuky, ťuky, ťuk. Dupy, dupy, dupy, dup.
To je máma, to je táta, to je bába, to je teta, to je vnouček, malý klouček.
Slabiky dy Dy di Di
Hop do vody, do vodičky, zahrajem si na rybičky –
hop do vody jako šipka, velká ryba, malá rybka!
Slova: sedí, vidí, hadi, díra, hodí, sudí, sudy, rodiče, divák, řádí, budí, budík, hodiny, rodina, vadí, chodí, dívají, hody
Článek: Na lodi
Hoši chodí rádi k řece. Vozí se tu na malé lodi. Sedí na lodi a dívají se. Dívají se do vody na ryby. Vidí, že ryby polykají vodičku. Velice se tomu diví. Na řece plují také dva sudy. Hoši úžasem přestali dýchat. Hoši chodí taky do lesa. Dívají se tu na hady. Hadi mají v zemi díru. Víte, co jedí hadi? Hadi jedí rádi myši a žáby.
Slabiky ty Ty ti Ti
Hodiny
Ty naše hodiny vesele tikají, tikají, tikají, pokoje nemají.
Pokoje nemají, nebudou míti. Hodiny, hodiny, musíte jíti!
Tik, tak, hodiny, nevyjdete z rodiny.
Co je to? Letí, letí, křídla nemá, sedne na zem, nohy nemá.
Slova: tíha, šití, fotí, cítí, tiká, tichá, stín, utíká, rytíř, štika, kvítí, štípe, platí, tisíc, tikají, soptí
Jména: Otík, Martin, Otylka
Článek: S chutí do toho
Teta Otylka zalévá tulipány. Otík jí nosí vodu z potoka. To je tíha! Otík se celý potí. Cítí, že ho bolí ruce. Teta volá vesele na malého Otíka: „Musíš s vodou rychle jít, tulipány musí pít!“ Otík soptí, že se potí. „Otíku, s chutí do toho a dílo je hotovo!“
Máti hocha šatí, kupuje mu šaty.
Slabiky ny Ny ni Ni
Jede, jede paní, páni jedou za ní.
Jedou jako na koni, že tu paní dohoní.
Komu se nelení, tomu se zelení.
Nikoho se nebojíme! Ničeho se nelekáme!
Slova: honí, není, voní, psaní, přání, čtení, zvoní, hraní, peníze, nikam, knihy, spaní, koník, plavání, lyžování, kominík, koníkovi
Článek: Paní Tichá je v kuchyni. Vaří tady kávu. Doma je i malá Janička. Má houpacího koníka. Sedí na koníčkovi a houpá se. Káva voní po celé kuchyni. Janička cítí vůni a říká: „Mami, ta káva voní! Dáme i koníkovi?“ Paní Tichá říká: „Koníkovi nedáme, ten není živý a kávu nepije.“ Zavoláme na Toníka: „Toníku, Toníku! Máme voňavou kávu, pojď si na ni.“
Ny, ný nebo ni, ní? A__čka, va__, __tě, ko__ček, že__, vo__, kame__, rá__, varha__, pěk__
Článek: Veselé velikonoce
Táta a Tonda pletou pomlázku. Půjdou na koledu. Koho vyšlehají, ten bude zdravý. Budou říkat:
„Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný.
Nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný.“
„Hody, hody, doprovody, já jsem malý zajíček,
utíkal jsem podle vody, nesl kopu vajíček.“
Nejdřív dostala máma. Dala jim vajíčko. Potom přišel Jenda. Vyšlehají holky ze třídy. To bude křiku a honiček. Domů nesou košík vajíček. Vajíčka mají různou barvu.
Vajíčka jsou: červená, zelená, žlutá, fialová, okrová, oranžová, černá, růžová, cihlová, šedá.
Barvičky
Mám zelenou barvičku, namaluji travičku,
Žlutou barvou sluníčko, svítí jako zlatíčko.
Co červená barvička? Namaluje jablíčka.
Už jsou zralá, dole visí, pojď, Helenko, utrhni si!
Mláďata
kvočna s kuřaty, husa s housaty, kachna s kachňaty, kráva s telaty, kobyla s hříbaty, prase se selaty
Já jsem malý koledníček, tetičko, přišel jsem si pro červený vajíčko.
Vajíčko mi dejte a koláč přidejte.
Slabiky dě, Dě
Slova: dělá, děda, hádě, mládě, neděle, dědina, děkuji, děvče, lodě
Jména: Metoděj
Věty: Opak ke chlapci je děvče. Opak k babičce je dědeček. Před pondělím je neděle. Opak ke slovu prosím je děkuji.
Článek: Děti
Děti chodí v neděli k vodě. Chodí s nimi také rodiče. U vody bývají celou neděli. Hoši se ve vodě koupají. Jára tu dělá papírové lodě. Lodě dává na vodu a dívá se za nimi. Lodě jedou pomalu po vodě. Andělka loďky ve vodě chytá. Dává je zase Járovi. Rodiče sedí a dívají se na děti. Všem je spolu dobře.
Slabiky tě, Tě
Slova: dítě, tělo, kotě, těšit, štěstí, hřiště, koště, těsto, stěna, jeviště, letiště
Jména: Matěj
Věty: Ovoce trháme do košíku. Na nohy obujeme boty. Mládě kočky je kotě.
Článek: Kotě
Matějovi mají čilé kotě. Kotě chytá na půdě myši. Sedí v koutě na kabátě. V létě chytá malé myši v žitě. Doma v bytě sedí pod lavicí. Chodí i k naší tetě Zlatě. Bere jí nitě z košíku. Koulí nitě po celém bytě. Je to jeho potěšení.
Malé kotě, spalo v botě.
Nehas, co tě nepálí.
Slabiky ně Ně
Koupí táta koně, neví, co dá za ně.
Co dá za ně? Žito. Bude mu to líto.
Co za ně dá k tomu? Polovinu domu.
Dá i louku za ně, posadí se na ně.
Co je menší? Kotě – koťátko, jehně – jehňátko, koště – košťátko, medvídě – medvíďátko, štěně – štěňátko, dítě – děťátko.
Slova: něco, sáně, méně, vůně, koně, hnědá, sněží, slůně, jehně, vážně, štěně, někdo, klidně, různě, kuchyně, nějaký
Jména: Zdeněk
Věty: Zdeněk Němeček umí německy.
Článek: U Vítů
Děti sedí v síni u Vítů. Malý Kája něco čichá a říká: „Děti, cítíte nějakou vůni? Je tu vůně z kuchyně. Paní Vítová něco peče. To je vůně, děti, to je vůně!“ Z kuchyně vychází paní Vítová. Nese do síně velikou mísu koláčů. Dává koláče Janě a Haně. Dává také Kájovi a malé Jiřině. Děti děkují milé paní Vítové. S chutí jedí makové koláče.
Slabiky bě Bě
Běžím, skáču přes kamení, letím, až se voda víří.
Lesem, loukou nadběhnu si, kousek svezu kachny, husy.
Běžím, běžím do daleka, bude ze mne velká řeka.
Slova: běhat, bělásek, běloba, běda, hříbě, hrábě, holoubě, bělouš
Jména: Bětka
Věty: Kobyla má malé hříbě. Na hrabání jsou hrábě. Mládě holuba je holoubě. Bílý kůň je bělouš.
Článek: Bětka viděla na ulici kominíka. Bála se ho a běžela domů. Kominík na ni volal: „Běto, Běto, neboj se mne!“ Ale Bětka běžela a běžela. V neděli viděla zase kominíka. Šel v nových šatech se svými dětmi. Volal a mával na malou Bětušku. Bětě se kominík zalíbil a už se ho nebála.
Běželi zajíci chudáci, běželi za nimi lišáci.
Běželi lišáci, běželi, chytili zajíce v jeteli.
Slabiky pě Pě
Slova: pěvec, poupě, pětka, pěkný, pěšky, pěst, pěstuje, zpěvák, pěnkava, pěšina, úspěšný
Věty: V televizi zpívá zpěvačka. Na závodech běhá běžec. Na světě je nám pěkně.
Článek: Pěšina
Na poli je bílá pěšina. Po pěšině se chodí do lesa. Chodí se po ní i k řece. Lidé chodí pěšky po pěšině do polí. Pěšina vede k lípě u řeky. Děti běhají rády po bílé pěšině. Pepík Pěnkava běží s nimi. Dívá se dolů k řece. V řece je kamení. Voda naráží na veliké kamení a pění se. Pěna jde po vodě dále. Voda v řece teče do moře. Moře je daleko a daleko. Po moři plují veliké lodě.
Já malé poupě, já sedím v koutě.
Slabiky vě Vě
Slova: věc, věk, věří, věci, věda, věta, nově, vědec, větev, květ, právě, vědro, povětří, člověk, vědomí, věž, věrný, pověra, květina, prověří, věneček
Jména: Věra, Květa
Věty: Kdo nevěří, ať tam běží.
Článek: Na věži
Věra a Květa byly na vysoké věži. Dívaly se dolů na domy a na pole. Viděly z věže také lesy a louky. Věra viděla, že se u Veselých něco bělá. Nevěděla, co to je, a ptala se: „Květo, co se to bělá u Veselých?“ Věra se podívala a povídala: „To paní Veselá věší bílé košile a peřiny.“
Na vysoké věži líná moucha leží.
Žába tomu nevěří, k věži také poběží.
Slabiky mě Mě
Slova: měl, měla, měří, měsíc, město, mělký, měnit, měřit, země, umět, paměť, umění, umělec
Článek: Měsíc květen
Celá země jenom kvete. Všechno je samý květ. Malá děvčata vijí věnečky. Větší děti dávají květy do vázy. V sadě něco bzučí. To včelky létají z květu na květ. Pilně sbírají pyl na med. Kluci hrají fotbal. Matěj dal tři góly. Všem je dobře na světě. Ve městě i na vsi.
Nejdřív slovo, potom větu, mámo, já to nepopletu!
Nejdřív větu, celé řádky, táto, dám to do pohádky.
Správně přečtu každý list, mějte radost – umím číst.
—————
