Julius

Toto jméno má latinský původ, bylo rodovým jménem význačného římského rodu, ze kterého pocházel i vynikající státník a vojevůdce Gaius Iulius Caesar. Původní význam tohoto jména je nejasný. Někdo je vykládá jako "zářící" nebo "vlasatý", což je vzhledem ke kštici slavného vojevůdce dost kruté, a proto se snad objevil i význam "božský".

Narodil se 13. července 100 před Kristem a patřil k předním římským politikům, vojevůdcům a jako autor (nejen) Zápisků o válce galské a Zápisků o válce občanské se zařadil i mezi muže pera. Již od mládí se zapojoval do politiky, která se v tehdejším Římě vyznačovala velikou složitostí, korupcí a intrikami - ostatně, kde ne? Caesar byl příbuzensky i názorově spojen s populáry (politická skupina, která v době krize římské republiky stála, v ostrém konfliktu s optimáty, na straně "lidu" proti senátu; jejich cílem byla určitá demokratizace státního zřízení). Unikl Sullovu teroru a po uklidnění poměrů si dokázal získat velkou popularitu u římského lidu. Sblížil se s dalším významným Římanem Crassem, s jehož finanční podporou zahájil vlastní úřední kariéru. V roce 63 byl nejvyšším pontifikem, roku 62 praetorem v Západní Hispánii. V roce 60 zorganizoval I. triumvirát, který vytvořil spolu s Pompeiem a Crassem. Díky jejich podpoře se stal již v roce 59 konzulem. V letech 58-50 posiloval díky vojenské kariéře i svou moc politickou. Působil v Zaalpské Galii a po potlačení Vercingetorigova povstání (52) učinil z této oblasti římskou provincii. Za Rýn do Galie dokázal vytlačit stále drzejší Germány. Po pádu triumvirátu - tři kohouti na jednom smetišti mohli jen těžko dlouho kokrhat pospolu - se sblížil v senátu se stranou optimátů (oproti populárům kladli důraz na tradiční aristokratické a konzervativní prvky státního zřízení). Tři bývalí přátelé a spojenci se brzy utkali. Caesar odmítl vzdát se velení v Galii a rozpustit vojsko. Snaha o kompromis s Pompeiem ztroskotala, a tak roku 49 překročil Caesar říčku Rubico a zahájil občanskou válku. S perfektně reorganizovanou armádou vojensky ovládl Itálii a v roce 49-48 dvakrát porazil Pompeia. V té době se také sblížil v Alexandrii s Kleopatrou, které daroval vládu nad Egyptem a obdařil ji i synem. Občanskou válku dokončil ještě několika vítězstvími, Řím mu ležel u nohou. Stal se diktátorem, ale v trochu jiném smyslu, než tento pojem chápeme dnes. Nařizoval a vládl ve prospěch říše. Provedl celou řadu administrativních, daňových a sociálních reforem, v roce 46 před Kristem zavedl nový kalendář, jejž dnes zveme juliánským. Bohužel, neomezená vláda mu nakonec stoupla do hlavy. Byl ve své výjimečnosti ostatně silně podporován svým okolím. A tak nakonec jeho monarchistické sklony, ignorování republikánských institucí a zavádění orientálních zvyklostí vedly k posílení opozice v senátu. Bylo ještě příliš brzy na vznik císařství; Caesar se 15. března 44 před Kristem stal obětí atentátu, nůž do něho zabodli i jeho bývalí přátelé...