Ivo

Jde patrně o naši domáckou podobu ke jménu Ivan. Ale pravdou je, že toto jméno nosili i mnozí středověcí světci z neslovanských zemí. Někteří byli z Persie, jiní z Francie nebo z Bretaně. Zde musíme předpokládat původ zcela jiný. Jazykovědci se proto domnívají, že základem tohoto jména by mohlo být staroněmecké slovo íwa (dnes Eibe), což znamenalo "tis". Šlo tedy o "bojovníka s tisovým lukem". Nabízí se také srovnání s keltským jménem Iwein či francouzským Yvainem, rekem družiny krále Artuše.

přišel na svět roku 1253 v Minihy-Tréguieru (Francie). Studoval teologii a kanonické právo a stal se advokátem. Ve věku 31 let přijal kněžské svěcení a stal se farářem v celé řadě francouzských vesnic. Po čtrnácti letech si uvědomil, že jej tato práce neuspokojuje, vrátil se na svůj statek a začal se starat o všechny utiskované. Zdarma poskytoval právní radu, svým klientům vypomáhal i materiálně. Jeho život se stal příkladem pro další, a tak brzy začala vznikat tzv. Ivova bratrstva, která se starají o právní ochranu potřebných dodnes. Ivo Hélory zemřel 19. května 1303 v Kermartinu (Francie). Pochován je ve svém rodišti. Již v roce 1347 jej papež Klement VI. prohlásil za svatého a od té doby je také patronem Bretaně, soudců, advokátů, notářů, farářů, ale i soustružníků a všech chudých a sirotků.