Agateánská říše
Úspěšná a extrémně bohatá Agateánská říše (někdy se setkáme s názvem Achátová říše nebo Aurient), která na Úžasné Zeměploše Terryho Pratchetta zastává místo starověké Číny.
Plochopis
Rozkládá se na Vyvažovacím kontinentě na němž je takové množství zlata a dalších drahých kovů, že pro původní obyvatele skoro nemá cenu. Prý proto, aby vyvážil tíhu Hlavního kontinentu a tak měli čtyři sloni na zádech vždy stejnou tíhu.
Hlavním městem je Visovis. Nejdůležitějším a také jediným přístavem je Bes Pelargic, domovské město prvního turisty na Zeměploše Dvoukvítka. Počet obyvatel Agateánské říše je 50 000 000. Kolem celé říše je postavena asi šest metrů vysoká zeď, která je na vnitřní straně kolmá. Ne však proto, aby se do říše nedostal někdo nepovolaný, ale aby nemohli obyvatelé zjistit, že okolní státy nejsou jen země duchů a nezmizeli do nich.
Politika
Kdysi Agateánské říši vládl Sluneční císař. V knize Zajímavé časy se však stal panovníkem Barbar Cohen. Později ho to však přestalo bavit a na nějaký čas zmizel. Kdo dnes vládne Aurientu se neví. S největší pravděpodobností je to právě Dvoukvítek, který za časů vlády Barbara Cohena zastával úřad velkovezíra.
Ankh-Morpork je fiktivní městský stát ležící na hlavním kontinentě Zeměplochy. Jedná se zřejmě o nejznečištěnější, nejzkorumpovanější, ale také nejzajímavější a nejzábavnější (jak pro koho) město na celé Zeměploše. Také se říká že všechny cesty vedou do Ankh-Morporku, pravdou ovšem je, že vedou z Ankh-Morporku, ale lidé po nich občas kráčí špatným směrem.
Město je také sídlem Neviditelné univerzity s největší magickou knihovnou na Zeměploše, Královské pošty, nejznámější městské hlídky v čele se Samuelem Elániem a je také největším obchodním střediskem na Ploše.
V knize Výtvarné umění Zeměplochy Pratchett uvádí, že inspiraci k vytvoření Ankh-Morporku získal návštěvami Tallinnu a Prahy (pokud jste měli pocit, že Mosazný most je vám povědomý, měli jste pravdu – Pratchett přímo uvádí, že jde o obraz Karlova mostu, jen s přidanými hrochy), ale má i něco málo z Londýna 18. století, Seattlu 19. století a moderního New Yorku. Ankh-Morpork je také občas přezdíván „Velká ústřice“, což je zjevná parodie na přezdívku New Yorku „Velké jablko“.
Město
Ankh-Morpork leží na řece Ankhu (která se jím díky svému znečištění spíše sune než teče) v místě, kde se úrodné Stoské pláně (nápadně podobné Západní Evropě) setkávají s Kruhovým mořem (zeměplošská verze Středozemního moře). To poskytuje vynikající příležitosti pro obchod všeho druhu. Poloha města v polovině vzdálenosti mezi chladným Středem a tropickým Krajem je ekvivalentní přibližně zemskému mírnému pásu.
Jméno Ankh-Morpork se používá jak pro samotné město, tak pro přilehlá předměstí a poddanství. Kolem města jsou kruhové hradby mající zhruba míli v průměru – řeka pak rozděluje zástavbu na dvě hlavní části: bohatý Ankh a chudý Morpork (kde leží také známá městská čtvrť Stínov).
Největší chudinská čtvrť Ankh-Morporku.
V publikaci "Vítejte v Ankh-Morporku" vydané Cechem kupců a obchodníků se dočteme, že "Stínov je folklórní síť úzkých starobylých ulic a malebných uliček, kde na návštevníka za každým rohem číhá vzrušení a tajemná atmosféra. Téměř neustále se tady rozléhají nářeční výkřiky starých časů a smích místních obyvatel, kteří provozují svá tradiční řemesla"
Při tom všem je to čtvrť s největším počtem sebevražd, protože kdo do ní vědomě vkročí, tak ať si pak jako nemrtvý nestěžuje, že tam přišel nejenom o peníze a šaty, ale i o holý život.
Přes řeku Ankh se klene Mosazný most, který střeží osm kamenných hrochů. Pověst vypráví, že až bude město v nebezpečí, kamenní hroši obživnou a uprchnou.
Ankh-Morpork je obecně řečeno vystavěn na černém jílu, v praxi ale spíše na sobě samém. Díky svému ne příliš pořádnému způsobu života a častým záplavám působeným řekou Ankh si obyvatelé města zvykli stavět nové a nové budovy na tom, co bývalo dříve Ankh-Morporkem, než aby pořád odstraňovali nánosy bahna a civilizace kolem svých domů. To má za následek dvě věci: mnoho lidí má pod domem sklepení, se kterým neví, co si počít a pod celým městem existuje síť jeskyní starých kanálů a ulic, která umožňují těm, kdo je znají, nepozorovaný pohyb po městě. S krumpáčem a lopatou by se člověk dokázal klidně prokopat z jednoho konce Ankh-Morporku na druhý. Pokud ale umí dýchat v bahně. Trpaslíci v některých oblastech vybudovali komplexní systém tunelů s vchodem v Melasové ulici, který se poté stal majetkem města.
Ulice Ankh-Morporku
Jednou z nejznámějších ulic v Ankh-Morporku je ulice Mazaných řemeslníků a ulice Melasového dolu. Krásnou ukázkou ankh-morporského smyslu pro humor je Krátká ulice, jež je nejdelší ulice v Ankh-Morporku. Velmi známou ulicí je také Široká cesta, zvaná též Broad Way, či Ulička nevěstek, někdy nelichotivě označovaná názvem Kurví díra. Za zmínku stojí i ulice, jež se původně jmenovala Ku smradu, na oslavu ankh-morporského ovzduší. Po letech se však lidé začali divit, proč se tato ulice jmenuje Kus mradu, a tak bylo ono a z názvu odstraněno…
Cech Zlodějů
který prošel enormní reformací díky Havelocku Vetinarim, současném městském patricijovi. Tento systém je dokonale organizovaný. Je založen na patricijově přesvědčení, že zločin tu bude vždy, tak proč ho neorganizovat a samozřejmě nezdanit. Dále prohlásil, že jediným možným způsobem, jak může policie kontrolovat milionové město, je obeznámit se s jednotlivými zloději, udělit jim status profesionálů, zapojit jejich vůdce do společenského života a oficiálních aktivit, povolit určité procento kriminality a pak donutit náčelníky cechů aby tento stav udržovali pod pohrůžkou zbavení výsad a končetin. Jak se ukázalo, zločinci vytvořili velmi výkonnou policejní sílu, takže "divocí" zločinci rychle zjišťovali, že namísto krátké noci v cele je čeká velmi dlouhý pobyt na dně Ankhu. To vše klapalo klidně, mírumilovně a efektivně.
Politika
V minulosti Ankh-Morporku vládli králové (př. Velttrik III, Paramor, Vedletroup Bezvědomí, Pneumát nebo královna Algena IV – viz Muži ve zbrani). Poslední z nich byl zabit prapředkem Samuela Elánia „před stoletími“. V dnešní době vládnou městu patricijové. Například Sebevražda Skřipec, lord Retard Harmoun a dnes patricij lord Havelock Vetinari. Právě ten vymyslel systém vedení města – cechy. Ve městě najdete cech vrahů (považují se za neodolatelné gentlemany), zlodějů (každý rok si můžete předplatit klidný život), šašků, švadlen, žebráků, cech spojených řemesel. Tohle uspořádání samozřejmě také umožnilo městským zločincům přesně naplánovat profesní postupy, jako přijímací, rozdílové a kvalifikační zkoušky a podobně, a tak se přiblížit svou organizací ostatním městským profesím. Místní etnické menšiny (trollové a trpaslíci) se nyní postupně stávají většinami. Za dobu vlády Vetinariho se tak město rozrůstá obchodně i populačně. Během války s Klačí získal Ankh-Morpork i několik válečných lodí, například Leoprda z Ankh-Morporku, kterýžto název je chybou malíře trupu této lodi.
www.youtube.com/watch?v=aBb7PMRXZOw&t=81s Deskofobie č. 26 Zeměplocha: Ankh-Morpork
www.youtube.com/watch?v=Ifop0RRKHdU GameTime - Zeměplocha: Ankh-Morpork
www.youtube.com/watch?v=j3whKjJZSM4&t=342s Discworld: Ankh-Morpork Gameplay Runthrough
www.youtube.com/watch?v=ntpODuSIHbQ Discworld: Ankh-Morpork Deluxe Edition UNBOXING!!!
www.youtube.com/watch?v=anPn5FG2C-E Плоский мир Анк-Морпорк. Обзор настольной игры от Игроведа
je městský stát nacházející se na Zeměploše. Samotné Efebe je známé jako město filozofů, lázní a taveren. Velké úctě se zde těší želvy.
Efebe představuje zeměplošskou analogii ke starověkému Řecku. Nejpodrobněji se o něm hovoří především v knihách Pyramidy a Malí bohové.
Efebský přístav je město z bílého mramoru, které se líně rozvaluje pod skalami na pobřeží smaragdově modré zátoky.
Efebané dělají víno ze všeho, co se jim podaří nalít do kbelíku. Jsou to skvělí obchodníci. Efebané se také velmí zajímají o astronomii.
Efebe je malý, ale poměrně bohatý a mocný státeček, nacházející se na pobřeží Kruhového moře mezi Mžilibabou a Omnií. Samotné přístavní město, tvořené zářivě bílými domy, se rozprostírá na vysokém skalisku ve smaragdově modré efebské zátoce. Město Efebe je proslulé množstvím filozofů, kteří zde žijí a neustále mezi sebou debatují a přou se. Tvrdí se, že v Efebe nelze hodit kamenem a nezasáhnout přitom filozofa. Efebany lze často potkat jako malé holohlavé chlapíky s kudrnatými bílými plnovousy oblečenými v bílých tógách.
Odvěkým rivalem Efebe je nedaleké město Tsort.
Poslední válka mezi Efebe a Tsortem se odehrála před tisíci lety. Někteří efebští vojáci mají strašlivé bronzové masky.
Státním zřízením Efebe je demokracie. Hlavou státu je Tyran, který je všemi obyvateli města volen na období pěti let. Obvykle bývá téměř okamžitě po svém zvolení uvržen do žaláře. Sídlem Tyrana je efebský palác, jehož vstup chrání neproniknutelný labyrint, v němž se ukrývá množství smrtelně nebezpečných nástrah.
V Efebe žije poměrně značné množství otroků a občas jsou podnikány pokusy o jejich osvobození. Tomu se však otroci houževnatě brání, protože zákony Efebe přikazují jejich vlastníkům, aby o otroky pečlivě dbali, poskytovali jim pravidelnou stravu a jeden volný den v týdnu. Po dvaceti letech odpracovaných v otroctví má otrok právo na svobodný život, žádný z nich ho však nevyužívá a všichni setrvávají v pohodě otroctví až do smrti. Tento systém je tak největší brzdou hospodářského rozvoje státu.
Efebští bohové vypadají jako lidé. Přesto se často a rádi převtělují do podob nejrůznějších zvířat, v jejichž podobě pak získávají přízeň efebských žen. Mezi zvlášť uctívané bohy patří bůh vína Vinojam, bohyně lásky Astoria, bohyně dohodnutých vášní Petinkia či bohyně moudrosti Patina, jejíž symbolem je tučňák. Pověstná je efebská knihovna, která je po magické knihovně Neviditelné univerzity v Ankh-Morporku druhou největší knihovnou Zeměplochy.
je království a zároveň jeho hlavní město na Zeměploše.
Království Genova bylo vždy velmi bohaté díky vysokým poplatkům za dopravu, účtovanou procházejícím obchodníkům. Jeho až příliš líně poklidný život se změnil pod vládou železné ruky Lízy Zlopočasné. V době jejího panování se obyvatelé říše museli radovat a vesele smát celý den, jinak byli přísně potrestáni. Vše muselo být dokonale čisté. Prostě pohádkové město.
Proslulé je i svými kuchaři, kteří dokážou vyrobit kulinářský zázrak prakticky z ničeho, protože surovin pro vaření je zde vždy nedostatek.
Velké město na pobřeží oceánu, východním směrem od Středu. Leží na řece Oldman a je proslulé svou kuchyní, zejména zpracováním darů moře. (Pozemským ekvivalentem by byl nejspíše New Orleans.) Na výlet a na návštěvu sestry Bábi Zlopočasné se sem vydaly čarodějky z Lancre v knize "Čarodějky na cestách".
(Ačkoli je Genova vlastně v překladu italský Janov, tak v světě Zeměplochy jde o město kulturně karibské, obývané černošským a mulatským obyvatelstvem, vyznávajícím vúdú a pijícím rum.)
(v anglickém originále Klatch, tato verze se také objevuje v prvních verzích českého překladu) je fiktivní oblast (někdy uváděna jako stát, jindy jako kontinent) ze Zeměplochy.
Jedná se o velké mnohonárodnostní císařství, ležící na posměrné straně Kruhového moře, tj. naproti Ankh-Morporku, s nímž také žije v neustálých konfliktech. Klač poněkud připomíná pozemské arabské státy (čemuž napovídají i některé detaily, například obrovská popularita černé kávy nebo častá předpona al- u „klačských" slov, v pozemském světě typická právě pro arabštinu), jeho vnitřní část pak Severní Afriku. Politicky je obdobný pozemské Osmanské říši. Jeho hlavní město se jmenuje Al Kali (v ostatních částech Zeměplochy známé jako „brána do tajemného světadílu Klač").
Hlavní město sultanátu Klač. Leží na jižním břehu Kruhového moře, naproti Ankh-Morporku, se kterým má časté spory. Ten poslední, vedený o ostrůvek Lešp, objevivší se znenadání uprostřed Kruhového moře, vedl dokonce k válce, která však díky úsilí Městské hlídky a Patricije nakonec skončila dříve, než pořádně začala. Město má stejně jako tato země silně arabskou vizáž.
Jak už bylo zmíněno, Klač je hlavní obchodní soupeř Ankh-Morporku (jeden z konfliktů mezi Klačem a Ankh-Morporkem je popsán v románu Hrrr na ně!), nicméně z Klače také pochází nejvíce přistěhovalců do Ankh-Morporku (i když je tento údaj způsoben tím, že přistěhovalci ze Sto Lat nejsou považováni za přistěhovalce v pravém slova smyslu). Obyvatelé Klače jsou líčeni jako technicky i kulturně vyspělejší, než Ankh-Morporčané.
Situace mezi Klačem a Ankh-Morporkem je analogická (respektive parodická) vůči situaci mezi Evropou a Arábií ve středověku. Vládce Klače se nazývá serif (jedná se o slovní hříčku - slovo serif totiž v originále připomíná slovo chalífa, anglicky calif), v knize Magický prazdroj je serifem Kreosot, naivní mladík se zálibou v poezii. Není známo, jestli je v dalších knihách série serifem pořád ještě Kreosot. V Klači se objevují i další prvky parodizující Arábii, například Klačská cizinecká legie (parodie na Francouzskou cizineckou legii a francouzské vojenské aktivity v Severní Africe) či klačská káva, hlavní vývozní artikl Klače. Hlavním božstvem Klače je Offler, bůh s krokodýlí hlavou.
je ostrov a říše nacházející se poblíž okraje Zeměplochy.
je také název hlavního města země. Většina materiálu použitého na stavbu města, pocházela z Okrady a to dodávalo většině krullských domů poněkud lodní podobu.
Čaroděj Mrakoplaš a Dvoukvítek (první turista na Zeměploše) dorazili do Krullu a Krullianové je chtěli obětovat, aby usmířili bohy. Dvojice unesla loď v rámci svého útěku ze zajetí (Mocný poutník je určitý druh prastaré vesmírné lodi, kterou postavili a svrhli přes Okraj kněží - astronomové z Krullu).
Krull je plný hor a lesů. Zemí protéká řeka Hakrull. Krull je posazený nad Okrajem Zeměplochy. Byla tam rampa, kterou Mrakoplaš a Dvoukvítek využili k útěku.
Království Krull zkonstruovalo Okradu. Stavba si vyžádala veliké vypětí, sedm lodí, které neustále hlídkují podél ní, opravují ji a odvážejí naplavené věci do Krullu.
(v originále Bad Ass) je malá vesnice, nacházející se v Lancre, v horách Beraní hlavy, kde leží na okraji srázu. Její obyvatelé tvoří svéráznou komunitu a její jméno se odvozuje od proslulého místního receptu – králičího zadku na kyselo. Vesnice se poprvé a naposled objeví v knize Čaroprávnost, v dalších knihách je maximálně zmíněna.
Kyselá Prdel je vesnička z oblasti hor Beranní hlavy, patřící pod Lancerské království. V zimě tu napadá tolik sněhu, že je celá vesnice doslova odříznuta od světa. Jako čarodějka tu působí Esmeralda Zlopočasná a pochází odtud i dívenka Eskarina, která jako první dívčí mág pronikla do Neviditelné univerzity.
Kyselá Prdel je domovem Dědy Počasvoska. Narodily se zde čarodějka Bábi Zlopočasná a první mágyně Eskarina Kovářová.
je fiktivní království, v němž se odehrává děj některých knih z fantasy série Zeměplocha anglického autora Terryho Pratchetta – konkrétně řady o čarodějkách (Čaroprávnost, Soudné sestry, Čarodějky na cestách, Dámy a pánové, Carpe Jugulum).
Jedná se o horské království někde u středu Zeměplochy, které je tak malé, že by ho kamenem přehodil. Jeho větší část zaujímá les – hluboký, neprostupný, močálovitý prales. Lancre vládne domácí rod králů, současnými panovníky jsou král Verence II. (původním povoláním dvorní šašek), jeho žena Magráta Česneková (původním povoláním čarodějka) a jejich dcera Esmeralda Pečlivá výslovnost Margareta Lancrerská.
Hlavním město (spíše městečko) království Lancre se jmenuje Lancre a protéká jím řeka Lancre. Do království kromě hlavního města patří několik okolních vesnic, z nichž nejznámější je Kyselá Prdel. Království se nachází na průsečíku magických proudů, ale místní obyvatelé jsou na podivná znamení zvyklí, a tak jim nedělá větší potíže zvládnout elfy, upíry, jednorožce atd. Pokud je v noci vzbudí divná znamení, tak je proklejí a spí dál. Díky tomu z Lancre pochází několik skvělých mágů a mocných čarodějek.
je malé ospalé město ve vinařské oblasti poblíž Okrajového oceánu. Vyznačuje se proslulými květinovými hodinami a speciální školou - Quirmskou kolejí pro mladé dámy. Tento vzdělávací ústav navštěvovala například Smrťova vnučka Zuzana Stohelitská (jako dítě) nebo Bystromila Klíšťová.
je maličká říční země ležící mezi říšemi Tsort a Efebe, "úzké království". Je to prastarý pouštní stát s pyramidami. Mžilibaba je malé uzavřené království plné pyramid, mumií, posvátných koček a velbloudů.
Prvním ministrem a nejvyšším z nejvyšších kněží v království jménem Mžilibaba byl Dios. Jeho hlavním úkolem bylo tlumočit myšlenky a přání bohů a radit panovníkovi, i když to byl nakonec spíše on, kdo určoval běh dní v království.
Dios již před 7000 lety stál u založení království a díky moci pyramid se na jeho fungování mohl podílel tisíce let. Vše skončilo výbuchem největší pyramidy, v jejímž dosahu stál i Dios, který však explozi přežil a rozhodl se pokračovat na jiném místě s tím, co mu dříve nevyšlo.
je označení fiktivního místa mimo běžný vesmír v literární fantasy sérii Úžasná Zeměplocha.
Obyvatelé
Podzemní rozměry obývají tvorové zvaní Věci. Jedná se o černé, několik metrů vysoké bytosti. Jejich hlavní touhou je dostat se do našeho (reálného) světa. Věci se živí magií. Bez ní jsou slabé. Je proto nezbytně nutné vyhýbat se používat magické síly proti nim. Odhadované důsledky proniknutí Věcí do našeho světa: strašlivé.
Popis Podzemních rozměrů
Nekonečné rovnoběžné pusté pláně mimo vesmír a čas. Podzemní rozměry navštívil mág Neviditelné univerzity Mrakoplaš (v knize Magický prazdroj). V knize Erik Mrakoplaš Podzemní rozměry popisuje takto: „Doprdeledoprdeledoprdele, já asi umřu, já umřu, umřu! Óbóžeóbóžeóbóže, už je to TADY, každou chvíli UMŘU."
Známou možností, jak proniknout do Podzemních rozměrů z našeho světa (a zpět) jsou tzv. trojrozměrné světelné sloupy (Ty vznikají pouze v místech, kde magická aktivita protrhne stěnu dělící Podzemní rozměry od našeho světa. ) nebo pomocí "Zapůjčení" kdy si Věci mohou přisvojit člověka intenzivně přemýšlejicim o magii (Čaroprávnost). Na straně reálného světa má přechod černou barvu. Na straně Podzemních rozměrů má barvu světlou a je dokonce vidět pokřivený obraz reálného světa obrácený naruby.
www.postavy.cz/bel-shamharoth/
Městečko mezi Zemphisem a Überwaldem. Městečko je tak malé, že má jediné předměstí a to se skládá z hostince a několika domů, kde bydlí lidé, kteří se nemohou vyrovnat se sociálními tlaky městského života.
Na hlavním náměstí Sekaného Popelova se pořádají trhy pro vesnice v celém širém okolí. I po západu slunce se na každém stánku a boudě objeví pochodeň a další světlo se line z otevřených dveří hostinců. Dokonce i před chrámy září různobarevné lampiony, aby přilákaly noční věřící.
Sekaný Popelov je primitivní a necivilizované místo. Jediné věci, které se tam proto dějí po setmění, je sem tam nějaká ta krádež, několik amatérských pokusů o podnikání v oblasti milostných služeb a pití.
Smrtě odjakživa fascinovali lidé, a tak se nechal inspirovat a vytvořil si svět, ve kterém by mohl žít.
V jeho říši nevládne čas kromě toho, který si návštěvníci vezmou s sebou, neexistují jiné barvy než různé odstíny černé, není jiný život než ten, který do ní přišel… Barevnou výjimkou je žluté pole, které Smrť do své říše přidal v knize Sekáč. Dále má ještě dvě žluté věci: gumovou kačenku a mýdlo. Smrť si postavil dům, který ale odráží jeho nepochopení jistých faktů a jevů – například že dům má mít vnitřní rozměry stejné nebo o něco menší než ty vnější, že zásuvky u stolů se mají otevírat, že držák na deštníky je v oblasti, kde nikdy neprší, zbytečný…
Zeměplošský Smrť je sice antropomorfickou personifikací, ale chce také někde bydlet. Proto si vyhradil území mimo prostor a čas, kde si postavil svůj vlastní palác s obrovskou zahradou. Pravda, při výběru barev příliš neexperimentoval a všechno stvořil v tradiční černé a zlaté. Poté co si pořídil sluhu Alberta a adoptivní dceru Ysabell, musel svůj dům přizpůsobit pro lidi, což při jeho typické nechápavosti pro svět živých ne vždy vedlo ke správnému výsledku. Přesto všechno mapa jeho říše existuje.
je městský stát na Zeměploše.
Leží poměrně blízko Ankh-Morporku směrem ke Středu, ve stoheliských pláních. Je vystavěn na obrovském balvanu, který do plání zanesly ustupující ledovce z nedalekých hor Beraní hlavy. Významněji se o něm pojednává v knize Mort.
Vládkyní je královna Keli Stolatská.
je podivná, stará země, odloučená od ostatních zemí nejen proto, že je tak stará a rozlehlá, ale i také proto, že větší část obyvatel tvoří upíři, vlkodlaci a trpaslíci. Lidé jsou zde v menšině.
Je to také důležitá země, se kterou chtějí být všichni zadobře, protože se zde nacházejí naleziště loje, tuku a stříbra, jehož těžba ale byla z nepochopitelných důvodů zastavena a až králem Zlotassonem znovu obnovena.
Je to země starých zvyků mimo jiné i proto, že její obyvatelé jsou téměř nesmrtelní (dlouhověcí). Objevuje se v knize: Úžasný Mauric a jeho vzdělaní hlodavci, Pátý elefant a existuje o něm zmínka také v knihách Carpe Jugulum, Zloděj času a Muži ve zbrani.
Zeměplošný ekvivalent naší Troje.
Tsort je stejně jako Efebe velká říše, Klačské pouštní království sousedící s Mžilibabou.
Poušť směrem na okraj od města Al Kali je půlena řekou Tsort, opředenou mýty a legendami. Mohutný tok se prodírá hnědě zbarveným krajem jako dlouhá mokrá silnice ohraničená písečnými krajnicemi. Řeka je plná na sluci vyhřívajících se krokodýlů připomínajících klády, jenže každá z těch klád má zuby.
Tsortské pyramidy
Velká pyramida byla postavena z vápencových bloků. Při stavbě zahynulo deset tisíc otroků. V pyramidě se skrývá bludiště tajných chodeb a legenda o pyramidě v Thorsu říká, že ten, kdo vysloví všech osm zaklínadel najednou, až bude Zeměplocha v nebezpečí, dosáhne toho, po čem opravdu touží.
je malý kontinent o váze všech pevninských mas nacházejících se na opačném polokruhu Zeměplochy. Jsou zde obrovská ložiska zlata - Aurient (Orient).
je neprozkoumaný a nebezpečný kontinent (Austrálie)
Zlatá horda
Říše s původním názvem Ulus Džuči nebo také podle podmaněných Kipčaků Kipčacký chanát byl rozsáhlý státní útvar, který vznikl roku 1242 jako součást mongolské veleříše na ohromném prostoru východní Evropy a Sibiře.
—————
