Svátek sv. Michaela, Gabriela a Rafaela
29. září 2018 v 14:25 | dvě TeReziA...
Svátek sv. Michaela, Gabriela a Rafaela
Dan 7,9-10.13-14
Viděl jsem, že byly postaveny trůny a stařec velikého věku usedl. Jeho roucho bylo bílé jako sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho trůn plápolal ohněm, jeho kola - žhoucí oheň. Ohnivý proud vytékal a vycházel od něho, tisíce tisíců mu sloužily, desetitisíce desetitisíců stály před ním, usadil se soudní dvůr a byly otevřeny knihy. Díval jsem se v nočním vidění, a hle - s nebeskými oblaky přicházel někdo jako syn člověka, došel až k starci velikého věku, přivedli ho k němu. Byla mu dána moc, sláva a království a sloužily mu všechny národy, kmeny i jazyky: jeho moc je moc věčná, a ta nepřestane, jeho království nebude zničeno.
Zj 12,7-12a
Na nebi nastal boj: Michael a jeho andělé se dali do boje s drakem; drak a jeho andělé se postavili proti nim, ale neobstáli a přišli o svoje místo na nebi. Velký drak - starý had, nazývaný ďábel a satan, svůdce celé země - byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním. Tu jsem uslyšel hlasité volání v nebi: "Od nynějška patří vítězství, moc a královská vláda našemu Bohu a panování jeho Pomazanému, neboť byl svržen žalobník našich bratří, který na ně žaloval před naším Bohem ve dne v noci. Oni nad ním zvítězili Beránkovou krví a slovem svého svědectví, protože nemilovali svůj život natolik, že by se zalekli smrti. Proto se veselte, nebesa a vy, kteří v nich přebýváte!"
Jan 1,47-51
Ježíš uviděl Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: "To je pravý Izraelita, v kterém není lsti." Natanael se ho zeptal: "Odkud mě znáš?" Ježíš mu odpověděl: "Viděl jsem tě dříve, než tě Filip zavolal, když jsi byl pod fíkovníkem." Natanael mu na to řekl: "Mistře, ty jsi Boží syn, ty jsi král Izraele!" Ježíš mu odpověděl: "Proto věříš, že jsem ti řekl: 'Vi-děl jsem tě pod fíkovníkem'? Uvidíš ještě větší věci." A dodal: "Amen, amen, pravím vám: Uvidíte nebe otevřené a Boží anděly vystupovat a sestupovat na Syna člověka."
31. srpna 2018 v 8:49 | dvě TeReziA
Svatý Rajmund
žil v první polovině 13.století. Pocházel ze šlechtického rodu v Katalánsku. Měl vřelý vztah k Panně Marii. Stal se knězem a vykupoval lidi z otroctví. Jednou, když neměl dostatek peněz, nabídl sám sebe jako rukojmí, a strávil v krutém vězení několik měsíců.
Patron těhotných žen a nenarozených dětí, nevinně obžalovaných a vězněných.
Atributy: černoch, mnich v bílém hábitu, otrok se zámkem na ústech.
30. srpna 2018 v 9:28 | dvě TeReziA
Svatý Fiakr
žil v 7.století blízko Paříže. Narodil se v Irsku. Legendy vypráví, že z kousku lesa vytvořil nádhernou kvetoucí zahradu, pouze dotykem své hole. Svatý Fiakr se svými druhy bydlel v malém klášteře, pečoval o chudé a uzdravoval nemocné.
Podle něj se začalo drožkám říkat fiakr.
Patron zahradníků, obchodníků s květinami, kovářů.
Atributy: lopata, rýč, věnec růží.
29. srpna 2018 v 10:16 | dvě TeReziA...
Sabina
se narodila v 1. století v Římě. Podle legendy prý byla zámožnou, vznešenou a také krásnou ženou. Zřekla se pohanské víry a pod vlivem své otrokyně Serafie se nechala pokřtít. Spolu s ní pak každé noci sestupovala do římských katakomb. Serafia však byla zanedlouho zajata a ve vězení zmrskána. Sabina byla zatčena v srpnu roku 120. Je zajímavé, že se zachovalo jméno jejího soudce i rozsudek. Římský soudce Elpidius rozhodl takto: "Sabina budiž popravena mečem pro nenávist k bohům." Snad proto, že Sabina zemřela tak mladá, byla často zobrazována umělci.
Atributy: palma, kniha a koruna. Takto je například znázorněna v kostele S. Apollinare Nuovo v Ravenně (6. století).
Patronka Říma, žen v domácnosti a dětí. Jméno znamená, že jeho nositelka byla příslušnicí kmene Sabinů, sousedů Římanů. Ti jim v počátcích své historie unesli všechny jejich krásné dcery a ženy, a položili tak základ k úspěšnému rozvoji velkého Říma.
29. srpna 2018 v 9:29 | dvě TeReziA
Umučení svatého Jana Křtitele
Mt 14, 1-12
Mk 6, 17-29
Josef Flavius (tvrz Macherus, kde měl královský palác Herodes Antipas)
Jan Křtitel byl synem Zachariáše a Alžběty, tety panny Marie. Byl to prorok, "hlas volající na poušti". Ohlašoval příchod Mesiáše a vyzýval k pokání. Herodovi vyčítal jeho nemravný život a chtěl po něm nápravu. Herodes měl přesto Jana celkem rád, ale dal ho uvěznit. Herodova manželka Herodiana pomoci lsti a své dcery Salome dosáhla toho, že byl Jan Křtitel popraven stětím.
27. srpna 2018 v 8:56 | dvěTeReziA
Svatá Monika (Monika z Tagasty)
žila ve 4. století. Byla to matka svatého Augustina. Narodila se v římské Africe. Byla provdána jako mladá dívka. Cvičila se v trpělivosti.
Atributy: vdovský závoj, věnec z růží, kniha, kříž
Patronka: křesťanských žen a matek, vzývána za záchranu duší dětí, při zklamání, nevěře, při problémech s alkoholismem.
17. srpna 2018 v 8:54 | dvě TeReziA
Svatý Myron
žil ve 3.století, v době krutého pronásledování křesťanů. Myron se stal knězem a při jednom z jeho kázání byl zatčen. Mučením byl nucen k tomu, aby obětoval modlám. Byl hozen šelmám, ale ty se ho nedotkly. Nakonec byl popraven stětím.
6. srpna 2018 v 7:03 | dvě TeReziA...
Svátek Proměnění Páně
Tato událost se týká života Ježíše Krista. Lidé, kteří jej následovali, chtěli vědět, kdo vlastně je. Jedni tvrdili, že je Janem Křtitelem, jiní jej označovali za převtělení proroků Jeremjáše nebo Elijáše. Proto Ježíš odvedl své apoštoly Petra, Jakuba a jeho bratra Jana na vysokou horu a zde jim zjevil své velké tajemství. Celá jeho postava byla náhle prozářena jasným světlem, vedle něho se zjevili Mojžíš a Elijáš. Po chvíli promluvil z nebe Bůh a označil Ježíše za svého syna. Když zázrak pominul, požádal Kristus své učedníky, aby o tomto jeho proměnění nikomu nevykládali a čekali, až dojde k jeho zmrtvýchvstání.
Čtení na tento den - Dan, Petr, Mk
Dan 7,9-10.13-14
Viděl jsem, že byly postaveny trůny a stařec velikého věku usedl. Jeho roucho bylo bílé jako sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho trůn plápolal ohněm, jeho kola - žhoucí oheň. Ohnivý proud vytékal a vycházel od něho, tisíce tisíců mu sloužily, desetitisíce desetitisíců stály před ním, usadil se soudní dvůr a byly otevřeny knihy. Díval jsem se v nočním vidění, a hle - s nebeskými oblaky přicházel (někdo) jako syn člověka, došel až k starci velikého věku, přivedli ho k němu. Byla mu dána moc, sláva a království a sloužily mu všechny národy, kmeny i jazyky: jeho moc je moc věčná, a ta nepřestane, jeho království nebude zničeno.
2 Petr 1,16-19
Milovaní! Když jsme vás poučovali o tom, jak mocný je náš Pán Ježíš Kristus a že zase přijde, nedrželi jsme se v té věci nějakých chytrácky vymyšlených bájí. My jsme přece na vlastní oči viděli jeho velebnost. Neboť přijal od Boha Otce čest a slávu, když o něm vznešená Boží velebnost promluvila tato slova: `To je můj milovaný Syn, v něm já mám zalíbení.' Ten hlas přicházel z nebe a my jsme ho slyšeli, když jsme s ním byli na posvátné hoře. Ale máme něco spolehlivějšího, totiž proroků, a děláte dobře, když na ně dbáte jako na světlo, které svítí na temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci.
Mk 9,2-10
Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn. Jeho oděv zářivě zbělel - žádný bělič na světě by ho nedovedl tak vybílit. Zjevil se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: "Mistře, je dobře, že jsme tady. Máme udělat tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi?" Nevěděl totiž, co by měl říci; tak byli ustrašeni. Tu se objevil oblak a zastínil je. Z oblaku se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!" Když se rozhlédli, najednou u sebe neviděli nikoho jiného, jenom samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali o tom, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. Toho slova se chytili a uvažovali mezi sebou, co to znamená "vstát z mrtvých".
3. srpna 2018 v 7:53 | dvě TeReziA...
Nikodém a Gamaliel
Oba byli Židé a Nikodém byl členem synedria čili sanhedrinu, což byla židovská velerada v Jeruzalémě. Po smrti Ježíše Krista pomáhal Josefovi z Arimatie sejmout jeho zmučené tělo z kříže a pohřbít je do skalní hrobky. To samozřejmě neušlo ve městě pozornosti a mnozí Nikodéma hned napadli, že patří mezi Ježíšovy pokračovatele, a označili jej za buřiče. Následovalo vyloučení z velerady, ale mnohým to bylo málo a prosazovali jeho ukamenování. Nešťastný Nikodém už byl smířen s osudem a čekal na svou smrt. V každém společenství se však vždy najde moudrý člověk, který ještě dokáže utlumit vzduté vášně. V sanhedrinu jím byl jeden z předních členů představenstva Gamaliel. Nikodém měl skutečně veliké štěstí, neboť jeho přímluvce byl navíc největším znalcem zákonů a všemi respektovaný muž. Nikodéma zachránil a ve své spravedlnosti šel ještě dál, neboť později hájil před soudem v Jeruzalémě také apoštoly Petra a Jana.
3. srpna 2018 v 7:49 | dvě TeReziA...
Lydie
Jméno má prastaré počátky, dříve se jím označovala země ležící uprostřed západního pobřeží Malé Asie. Pokud se tak jmenovala žena, znamenalo to, že pochází právě z této krajiny. Dnes si připomínáme patronku barvířů, která toto pěkné jméno také nosila. Narodila se na počátku 1. století v Thyatiře (Malá Asie). Podle tradice prý obchodovala s purpurem. Po jednom kázaní sv. Pavla se nechala s celou rodinou pokřtít, a stala se tak první křesťankou ve Filippech (Řecko). V pozdějších letech ze všech sil pomáhala nejrůznějším misionářům. Zemřela asi v polovině 1. století.
2. srpna 2018 v 8:43 | dvě TeReziA...
Eusebius z Vercelli
Tento světec patří k jedněm z nejvýznamnějších obránců křesťanství proti ariánům.
Eusebius se narodil na konci 3. století na ostrově Sardinie. Se svými rodiči odešel do Říma, kde strávil mládí a dostalo se mu vynikajícího vzdělání. Pak přijal kněžské svěcení a nastoupil místo učitele. V roce 340 byl jmenován prvním biskupem severoitalského města Vercelli. Byl to člověk velice pokrokový, přemýšlivý, nebál se experimentovat. Pro svůj klérus zavedl jako první biskup Západu společný život (vita communis). Duchovní žili v poloklášterním společenství.
Eusebiovy dopisy a spisy, které se dochovaly dodnes, dokládají velkou učenost tohoto biskupa, jeho myšlenky jsou v mnohém inspirující i dnes.
Na žádost papeže Liberia se účastní synody v Miláně, na níž je odsouzeno učení Atanáše, patriarchy z Alexandrie. Eusebius s tímto usnesením nesouhlasí, za což je dosti tvrdě vypovězen až do Palestiny.
Teprve za sedm let povolá jeho i další nepohodlné biskupy z vyhnanství císař Iulianus Apostata zpět.
Od roku 363 působil Eusebius opět ve své diecézi ve Vercelli a jako dříve potíral energicky ariánské učení. Od přívrženců arianismu si také mnohé vytrpěl. Podle pozdější legendy se vypráví, že stařičký biskup jimi byl nakonec ukamenován. Zdá se, že tomu tak spíše nebylo, přesto je Eusebius v katolické církvi dodnes uctíván jako mučedník. Ať už zemřel jakkoli, bylo to zřejmě 1. srpna 371 ve Vercelli (Itálie).
1. srpna 2018 v 7:43 | dvě TeReziA...
Alfons Maria di Liguori
Byl zakladatelem řádu redemptoristů a patří mezi největší morální teology všech dob. Za jeho zásluhy jej papež Pius IX. 23. března 1871 povýšil mezi církevní učitele.
Alfons se narodil na samém konci 17. století v Marinelle u Neapole (Itálie). Od dětství se mu dostalo vynikajícího vzdělání a již ve svých 16 letech se mohl pyšnit doktorským titulem. Stal se z něho sebevědomý advokát a již v 19 letech vedl svůj první a hned úspěšný soudní proces. V roce 1723 prohrál kvůli přehlédnutí banální formality již zcela vyhraný proces. Alfonsovo zděšení neznalo mezí, zhroutil se a 3 dny nic nejedl ani nepil. Ke své práci se již nikdy nevrátil a po náhodné návštěvě nemocnice se rozhodl, že si vybere duchovní cestu. Již v roce 1730 byl vysvěcen na kněze a stal se z něho misionář. V roce 1732 založil řád redemptoristů, který mu přinesl mnoho radosti i starostí. Napsal vynikající práci Morální teologie, která jej zařadila mezi největší církevní osobnosti. Zemřel po velkém tělesném utrpení 1. srpna 1787 v Noceře dei Pagani u Neapole.
28. července 2018 v 8:24 | dvě TeReziA
Samson
"Šamšu" znamená slunce a patří k nejstarší jménům svĕta.
Biblický Samson mĕl velikou sílu a bohatou hřívu zářivých vlasů. Mĕl ochránit svůj lid před Pelištejci (Filištýnci). Miloval však jednu ženu, Dalilu, a ta ho zradila.
Soudců 16: 1-30
Samson velkou sílu má,
ve vlasech je schovaná.
Ale zradu nečekal
od ženy, kterou miloval.
Když v noci Samson spal,
vlasy mu nepřítel ostřihal.
Samson svou velikou sílu ztratil,
nepřítel ho zajal a oslepil.
Ale vlasy pomalu rostou
a Samson dostal zpĕt svou sílu velkou.
Jednou, když ho přivázali ke sloupům,
zbořil nepřátelům jejich krásný dům.
Soudců 16: 4 - 30
Potom se zamiloval do ženy v Hroznovém úvalu. Jmenovala se Delíla.
přišla k ní pelištejská knížata se žádostí: "Hleď na nĕm vymámit, v čem spočívá jeho veliká síla, jak bychom ho přemohli a spoutali a zneškodnili. Každý z nás ti dá tisíc sto šekelů stříbra."
Delíla tedy naléhala na Samsona: "Prozraď mi přece, v čem spočívá tvá veliká síla a čím tĕ spoutat, abys byl zneškodnĕn?"
Samson jí řekl: "Kdyby mĕ spoutali sedmi syrovými houžvemi, které ještĕ nevyschly, zeslábl bych a byl bych jako kterýkoli človĕk."
Pelištejská knížata jí donesla sedm syrových houžví, které ještĕ nevyschly, a ona ho jimi spoutala.
Přitom u ní v pokojíku na nĕj číhali. Pak křikla na Samsona: "Samsone, jdou na tebe Pelištejci!" Tu zpřetrhal houžve, jako se trhá šňůrka z koudele, když ji sežehne oheň, a nevyšlo najevo, v čem spočívá jeho síla.
Delíla naléhala na Samsona: "Vidíš, jak jsi mĕ obelstil a vykládals mi lži. Teď mi však prozraď, čím bys mohl být spoután."
Odpovĕdĕl jí: "Kdyby mĕ pevnĕ spoutali novými provazy, jichž se dosud nepoužilo, zeslábl bych a byl bych jako kterýkoli človĕk."
I vzala Delíla nové provazy, spoutala ho jimi a křikla na nĕho: "Samsone, jdou na tebe Pelištejci!" Přitom v pokojíku na nĕj číhali. Tu strhal provazy s paží jako nitĕ.
Delíla vyčítala Samsonovi: "I teď jsi mĕ obelstil a vykládáš mi lži. Prozraď mi, čím bys mohl být spoután!" Odpovĕdĕl jí: "Kdybys vpletla mých sedm pramenů vlasů do osnovy."
Učinila tak , upevnila kolíkem a křikla na nĕho: "Samsone, jdou na tebe Pelištejci!" Procitl ze spánku a vytrhl kolík, vratidlo i osnovu.
Zase mu vytýkala: "Jak můžeš říkat: 'Miluji tĕ,' když tvé srdce není při mnĕ! Už třikrát jsi mĕ obelstil a neprozradils mi, v čem je tvá veliká síla."
Když ho po celé dny obtĕžovala svými řečmi a dotírala na nĕho, že z toho byl až k smrti unaven,
otevřel jí své srdce dokořán a řekl jí: "Nikdy se nedotkla mé hlavy břitva, protože jsem od života své matky Boží zasvĕcenec. Kdybych byl oholen, má síla by ode mne odstoupila, zeslábl bych a byl bych jako každý človĕk."
Delíla vidĕla, že jí otevřel své srdce dokořán, a poslala pelištejským knížatům vzkaz: "Tentokrát přijďte, neboť mi otevřel své srdce dokořán." Pelištejská knížata k ní tedy přišla a přinesla s sebou stříbro.
Ona ho uspala na klínĕ, zavolala jednoho muže a dala oholit sedm pramenů vlasů na jeho hlavĕ. Tak se stala příčinou jeho ponížení. Jeho síla od nĕho odstoupila.
Křikla: "Samsone, jdou na tebe Pelištejci!" Procitl ze spánku a pomyslil si: "Dostanu se z toho jako dosud vždycky a pouta setřesu." Nevĕdĕl, že Hospodin od nĕho odstoupil.
Pelištejci se ho zmocnili, vypíchli mu oči a odvlekli ho do Gázy, kde ho spoutali dvojitým bronzovým řetĕzem. Ve vĕzení musel mlít.
Ale vlasy na hlavĕ mu začaly hned po oholení dorůstat.
Pelištejská knížata se shromáždila, aby obĕtovala velkou obĕť svému bohu Dágonovi a aby se oddala radovánkám. Řekli: "Náš bůh nám vydal do rukou Samsona, našeho nepřítele."
Když ho lid vidĕl, vychvaloval svého boha. Volali: "Náš bůh nám vydal do rukou našeho nepřítele, pustošitele naší zemĕ, který mnoho našich skolil."
Rozjařili se a křičeli: "Zavolejte Samsona, ať nám poslouží k nevázaným hrám!" Zavolali tedy Samsona z vĕzení, aby si s ním nevázanĕ pohrávali. Postavili ho mezi sloupy.
Samson požádal mládence, který jej vedl za ruku: "Pusť mĕ, ať mohu ohmatat sloupy, na nichž budova spočívá, a opřít se o nĕ!"
Dům byl plný mužů i žen, byla tam všechna pelištejská knížata. I na střeše bylo na tři tisíce mužů a žen, hodlajících přihlížet nevázaným hrám se Samsonem.
I volal Samson k Hospodinu a prosil: "Panovníku Hospodine, rozpomeň se na mne a dej mi prosím jen ještĕ tentokrát sílu, Bože, abych rázem mohl vykonat na Pelištejcích pomstu za svoje oči!"
Pak Samson pevnĕ objal oba prostřední sloupy, na nichž budova spočívala, a vzepřel se proti nim, proti jednomu pravicí a proti druhému levicí.
A řekl: "Ať zhynu zároveň s Pelištejci!" Napnul sílu, a dům se zřítil na knížata i na všechen lid, který byl v nĕm, takže mrtvých, které usmrtil umíraje, bylo víc než tĕch, které usmrtil zaživa.
BIBLE KRALICKÁ
Potom pak zamiloval ženu v údolí Sorek, jejíž jméno bylo Dalila.
I přišli knížata Filistinská k ní a řekli jí: Oklamej ho a zvĕz, v čem jest síla jeho tak veliká, a jak bychom přemohli jej, abychom svížíce, skrotili jej; tobĕ pak jeden každý z nás dáme tisíc a sto lotů stříbra.
Tedy řekla Dalila Samsonovi: Prosím, oznam mi, v čem jest tak veliká síla tvá, a čím bys svázán a zemdlen býti mohl?
Odpovĕdĕl jí Samson: Kdyby mne svázali sedmi houžvemi surovými, kteréž ještĕ neuschly, tedy zemdlím, a budu jako jiný človĕk.
I přinesli jí knížata Filistinská sedm houžví surových, kteréž ještĕ neuschly, a svázala ho jimi.
(V zálohách pak nastrojeni byli nĕkteří u ní v komoře.) I řekla jemu: Filistinští na tĕ, Samsone. A on roztrhl houžve, jako by přetrhl nit koudelnou, přistrče k ohni, a není poznána síla jeho.
Tedy řekla Dalila Samsonovi: Aj, oklamals mne a lživĕ jsi mi mluvil. Prosím, oznam mi nyní, čím bys mohl svázán býti?
Kterýž odpovĕdĕl jí: Kdyby mne tuze svázali novými provazy, jimiž by ještĕ nic dĕláno nebylo, tedy zemdlím a budu jako kdokoli jiný z lidí.
I vzala Dalila provazy nové a svázala ho jimi, a řekla jemu: Filistinští na tĕ, Samsone. (Zálohy pak nastrojeny byly v komoře.) I roztrhl je na rukou svých jako nitku.
Tedy řekla Dalila Samsonovi: Až dosavad jsi mne svodil, a mluvils mi lež. Povĕziž mi, čím bys svázán býti mohl. Odpovĕdĕl jí: Kdybys přivila sedm pramenů z vlasů hlavy mé k vratidlu tkadlcovskému.
Což učinivši, zarazila hřebem, a řekla jemu: Filistinští na tĕ, Samsone. A procítiv ze sna svého, vytrhl hřeb, osnovu i s vratidlem.
Opĕt řekla jemu: Kterak ty pravíš: Miluji tĕ, ponĕvadž srdce tvé není se mnou? Již jsi mne potřikrát oklamal a neoznámils mi, v čem jest tak veliká síla tvá.
Když tedy trápila jej slovy svými každého dne, a obtĕžovala jej, umdlena jest duše jeho, jako by již mĕl umříti.
I otevřel jí cele srdce své a řekl jí: Břitva nevešla nikdy na hlavu mou, nebo Nazarejský Boží jsem od života matky své. Kdybych oholen byl, odešla by ode mne síla má, a zemdlel bych a byl jako jiný človĕk.
Viduci pak Dalila, že by cele otevřel jí srdce své, poslala a zavolala knížat Filistinských tĕmi slovy: Poďte ještĕ jednou, nebo otevřel mi cele srdce své. Tedy přišli knížata Filistinská k ní, nesouce stříbro v rukou svých.
I uspala ho na klínĕ svém a povolala holiče, i dala oholiti sedm pramenů vlasů hlavy jeho. I počala jím strkati, když odešla od nĕho síla jeho.
A řekla: Filistinští na tĕ, Samsone. Procítiv pak ze sna svého, řekl: Vyjdu jako i prvé, a probiji se skrze nĕ. Nevĕdĕl však, že Hospodin odstoupil od nĕho.
Tedy javše ho Filistinští, vyloupili mu oči, a dovedše ho do Gázy, svázali jej dvĕma řetĕzy železnými. A mlel v domĕ vĕzňů.
Potom počaly mu vlasy na hlavĕ odrostati po oholení.
Knížata pak Filistinská shromáždili se, aby obĕtovali obĕt velikou bohu svému Dágonovi a aby se veselili; nebo řekli: Dalť jest bůh náš v ruce naše Samsona nepřítele našeho.
A když uzřel jej lid, chválili boha svého; nebo pravili: Dalť jest bůh náš v ruce naše nepřítele našeho a zhoubce zemĕ naší, kterýž mnohé z našich zmordoval.
I stalo, když se rozveselilo srdce jejich, že řekli: Zavolejte Samsona, aby kratochvílil před námi. Tedy povolali Samsona z domu vĕzňů, aby hral před nimi; i postavili ho mezi sloupy.
Nebo řekl Samson pacholeti, kteréž ho za ruku vodilo: Přiveď mne, ať mohu omakati sloupy, na nichž dům stojí, a zpodepříti se na nĕ.
Dům pak plný byl mužů a žen, a byla tam všecka knížata Filistinská, ano i na vrchu okolo tří tisíc mužů a žen, kteříž dívali se, když Samson hral.
I volal Samson k Hospodinu, a řekl: Panovníče Hospodine, prosím, rozpomeň se na mne, a posilni mne, žádám, toliko aspoň jednou, ó Bože, abych se jednou pomstíti mohl za své obĕ oči nad Filistinskými.
Objav tedy Samson oba sloupy prostřední, na nichž dům ten stál, zpolehl na nĕ, na jeden pravou a na druhý levou rukou svou.
Potom řekl Samson: Nechť umře život můj s Filistinskými. A nalehl silnĕ, i padl dům na knížata a na všecken lid, kterýž byl v nĕm; i bylo mrtvých, kteréž pobil on umíraje, více než tĕch, kteréž pobil, živ jsa.
—————
RSS | © 2013 Všechna práva vyhrazena.
